Expedice Masherbrum: nevylezeno

Přestože se Mára s Radarem museli otočit ve výšce 7300 metrů, byla tahle expedice jedním z nejvýznamnějších počinů letošní sezóny, jak to hodnotí italský Planetmountain. Skvělé je, že se dostali hodně vysoko i přes nepříznivé podmínky a když to nešlo dál, vrátili se v pořádku a ve zdraví dolů. Vrchol nbyl dosažen, ale významná výzkumná práce udělána byla.

15.8.2022: Nezbylo než otočit. Dolezená hranice 7300 m a víc už ani ždíbek. Vše výš, bylo již nad naše dovednosti. Podmínky, které se nabídly za západní hranou se dají označit jako katastrofální. Sníh se mávnutím proutku, s přelezem ze severní strany, na východní, stal nedržícím moučkovým cukrem. Sypká, vysušená bílá hmota, která drží ve žlabu a na skále, jen ze záhadného důvodu. Jakmile se ho dotknete, tak ve velkých koláčích padá přes 2 tisíce metrů dolů, na ledovec. Dali jsme pokus proškrábat se o dalších pár desítek metrů zářezem, pokračujícím k vrcholovému hřebenu, který jsme již viděli. Šlo to úplně na levačku. Žádný led, firn, ani jištění, jen drobivá skála, nedržící sněhové cosi a hrůza v očích. Když jsme si dopočítali naše šance, tak vyšlo jediné, tohle je mimo náš dosah. Jsme zklamaní, smutní, však realita je vždy nesmlouvavě tvrdá. Teď nastává hrůzný sestup tři kiláky, kde bude spousta slanění a desetitisíce kroků nad propastí. Přitom ani jeden z nich nesmí být špatný...Snad to stihneme do úterka, kdy má přijít delší perioda špatného počasí. Maara a Ráďa

Tomáš Petrček hlásí, že již jsou v pořádku v základním táboře.

13.8.2022: Den začal krásným úsvitem, který přinesl rozhledy bohů. Máme pod nohama, na různé strany, tři velké ldovce plazící se jak bílí hadi, na natažení ruky spousty údolí a desítky špičatých vrcholů. Bohužel těžká dřina, prošlapávání hlubokého sypkého sněhu ve strmé stráni, s občasným kolmým úsekem se nezměnilo. Tohle utahá i koňský spřežení. Únava si začíná vybírat svou daň. Postupujeme šnečím tempem a doufáme, že se sněhové podmínky s vyšší výškou zlepší. Počasí nás odpoledne zahnalo do stanu, jelikož nebylo vidět skrz mlhu na špičku nosu a začlo drobně sněžit. Zdravíme z šestého bivaku 6800m a zítra lezeme dál.

Zpráva z 12.8.2022: Žádný výrazný posun. Jeden den nás drželo pod krkem póčo, takže jsme vylezli sotva dvěstě výškových metrů. Dnes nás naopak brzdily nepříjemné lezecké úseky, včetně nedržícího sněhu,do kterého jsme se propadali až po stehna. Plán je už jasný díky podmínkám ve stěně. Směřujeme na SZ hřeben. V sobotu má přijít jednodeni zhoršení počasí. Budeme to muset nějak překlepat a snad se nám povede před nečasem najít ve strmé stěně dobrý bivak.

Tomáš Petreček využil odpočinek po aklimatizaci k vytvoření pozoruhodných statistik, ze kterých mimo jiné vyplývá fakt, že v základním táboře nepůsobí inflace na cenu Coca Coly a že saturaci kyslíku v krvi má stále dost dobrou.

V neděli 7.8. Mára ohlásil ostrý pokus:

Konec blahobytu Ebrahimovy kuchyně, vyčkávacích úhybných manévrů pod různými záminkami, zalézání do spacáků, kde okolní svět tolik nebolí. Přišel okamžik zlomu, kdy výhled počasí dává zelenou. Znamená to zabalit do stěny materiál na lezení, oblečení k přežití, trochu jídla, co by se za nehet vešlo a hlavně štěstí. Můžeme si samo sebou vzít tolik, co záda unesou, však s každým dekem navíc jsme pomalejší, unavenější a šance přiblížit se vrcholu se vzdaluje. Či spíš rozpouští, jak sníh na rozpálené pánvi. Základem je být lehký, rychlý, účelný. Každý den ve stěně je průšvih, přičemž jakékoli ušetření vás posouvá blíž k domovu.
Logistika postupu je při tom jasná, mnohokrát nakoukaná, probraná s parťáky. Čeká nás bez mála 3500 panenských vertikálních metrů, pod strmým úhlem, které by mělo zabrat 5 dní na vršek. Následovat by mělo skutálení do údolí na druhé straně kopce, které zabere 2 dny. Krásný plán na sedmidenní plnotučnou dovču. Jaká bude ovšem skutečnost? Nevíme a hrajeme si s několika neznámými. Dovolí nám Královna prolézt po své sněhové suknici, skalním korzetu, pak přes hrdou šíji, až na její blonďatý vlas? Zvládneme to stylově, technicky a podrží nás póčo? Nyní leží odpověď na nás, též ve hvězdách a kdo ví, možná musí přijít i požehnání z královského dvora. Začal ples, kde Ráďa, Tom a já se pokusíme rozjařit, roztančit a obměkčit Královnu. Zároveň prosíme o shovívavost, že se hodláme vetřít do její blízkosti, kdy naše kroky budou toporné, postrádající eleganci, neznaje při tom dobrých mravů, ani etiky královského dvora.
Však srdce plné obav, též plné vášně a odhodlání, ucházet se o její přízeň. Držte palce, jdeme na to…….. Maara 

Po prvním dni prvovýstupu se potvrdilo Cimrmanovské rčení: "Zuby, pohroma huby". Málo platná je skvělá trénovanost, když vyskočí skrytý zánět zubu vydatně podpořený malým tlakem vzduchu. 

Jak píše Tomáš ve svém článku:

 Je to velká škoda, ale nedá se nic dělat. Drříme palce Márovi a Radarovi, kteří lezou dál:

Třetí bivak, co jsme opustili Base Camp a výška jen 6000 m. Dopaďous, jelikož zatím nám to jde jak psovi pastva. K tomu jsme přišli o Toma, kterého rozbolel zub a musel dolu. Den jsme čekali, zda se to neuklidní, ale kulové. Prý chlapi nebulej, však když přišlo na loučení, tak jsme se v tichosti objali a do tváří si raději nehleděli. Tento výstup je ochuzen o skvělého tahouna a super kámoše. Takže, zůstali jsme už jen já s Ráďou, nicméně dál stoupáme vzhůru k oblakům. Jídlo, čas, počasí a chuť zatím máme. Jak vystačí síly, to se teprve ukáže. Dnes jsme lezli celé dopoledne pod nebezpečným sifonem, kudy padají lavimy šutrů a ledu. Po dalších hodinách dřiny v prudkém svahu nás čekal závěrečný výšvih na hřebínek. Skutečná lahůdka. Pod nohama již pekel díra, pričemž před očima se zvedal tvrdý kolmý led a pak převěj v sypkém sněhu. Prokopat tunel v převěji, za mohutného hekání, bylo tou tvrdou tečkou onoho dne. Zítra je cílem taková malá jeskyňka kolem 7000 m. Doufám, že to není jen optický klam, jinak nevím kam by jsme ty naše pozadí přišpendlili.