Reiteralpe

Najde se tu řada skvělých lezeckých cílů, i když je potřeba počítat s delšími nástupy. Zájem o tuto část Alp momentálně oživil průvodce Alpinkletterführer Berchtesgaden West nakladatelství Panico, který se věnuje hlavně této skupině hor. 

“Horolezecký průvodce Berchtesgaden West z roku 2020 je skutečně zdařilá publikace”, říká Michal Coubal. “Navštívili jsme tři v něm popsané oblasti a vylezli zde pět cest. Mapky, popisy oblastí i přístupů pod stěny vždy perfektně odpovídaly skutečnosti. Praktické je i zpracování jednotlivých schémat výstupů na samostatných oddělených kartách. Nejpříjemnějším překvapením pro nás ale byly vlastní cesty. Všechny vedou pěkným homogenním terénem s minimálním množstvím lámavých úseků a jsou vždy dobře zajištěné nýty. Vzhledem k tomu, že většině výstupů předchází i velmi solidní nástup a poté i sestup, vedený často krásnými horskými partiemi, je celkový zážitek víc než dobrý. Pro lezce z Čech je nespornou výhodou také blízkost a perfektní dopravní dostupnost těchto oblastí. Všechny cesty, které jsme si tu přelezli, byly z dílny Fritze Amanna a musím říct, že všechny byly moc, moc pěkné.”

Feuerhörndl

Hinteres Feuerhörndl od kasáren, foto: Petr Jandík

Nejbližším cílem od nás je Hinteres Feuehörndl. Stojí v německé části Reiteralpe nad obcí Oberjettenberg, kde je vojenská posádka a vojenská lanovka, v hradbě k severu otočených stěn, kam nezasvitne sluníčko po celý den a hodí se tak do parného léta. Nástup 800 výškových metrů ovšem zahřeje i ve stínu. Feuerhörndl nabízí z větší části plotnovité lezení s občasnými kolmými, někdy i převislými výšvihy, to vše odjištěno zpravidla nerezovými expanzivními nýty. Markus Stadler tu nabízí devět cest od 6+ do 10.
Z lehčího konce je velmi populární pětihvězdičková Sternschnuppe. Jedenáct délek, jedno místo 7-, které se dá háknout. 

Sternschnuppe, klíčová 5. délka, foto: Petr Jandík

Sternschnuppe, 9. délka, foto: Petr Jandík

Pokud už tam tím krpálem dojdete a je obsazeno, můžete si dát o něco lehčí čtyřhvězdičkový Astrofant 6+. Vede vlevo od Sternschnuppe, do horních délek už odpoledne svítí sluníčko. 

Astrofant, foto: Petr Jandík

Další pětihvězdičková lahůdka je Glück, 11 délek, 8.  

Hinteres Feuerhörndl - Gluck, 5. délka, foto: Michal Coubal

Hinteres Feuerhorndl - Vorspeise 9-, foto: Michal Coubal

Špičkové cesty jsou tu od Alexe a Thomase Huberových, obě čtyřhvězdičkové, Monstermagnet za 9 a Firewall za 10. Zatímco všechny ostatní cesty na Feuehörndl jsou odjištěné nýty do stupně morální náročnosti E1 (ani tak to ale není jako na překližce), Monstermagnet má E4 a Firewall E3- a vyžadují i vlastní jištění.

Další čtyřhvězdičkové cesty jsou Willis weiter Weg (7-), Nachspeise (7) a Alte Liebe (7/A0).

U všech cest kromě Monstermagnetu a Firewallu se uvádí jako vybavení pouze expresky, ale I když jsou cesty kompletně vynýtované, je třeba je brát vážně. Nejsou pro někoho, kdo dosud lezl jen na překližce. Nerezové nýty jsou na bílém vápenci špatně vidět. Lezec bez zkušeností se může zaprásknout do neodjištěného terénu a to nemusí být bez následků. Proto je dobré mít s sebou sadu vklíněnců a pár friendů pro takový případ. V cestě Sternschnuppe byl kvůli ztrátě orientace již jeden smrtelný pád.

Sestupová ferrata vede šikmou rampou, foto: Petr Jandík

Sestup je trochu zvláštní. Neprve musíte proniknout do vojenského areálu u lanovky a pak se dostat k začátku servisní ferraty, kterou brání výhružná cedule o vysokém napětí - vysokonapěťový kabel tam opravdu vede a ta ferrata je vlastně pro jeho kontrolu a údržbu.

Cedule u ferraty si nevšímejte, foto: Petr Jandík

Nicméně tam prostě není lepší možnost sestupu, než toto. Prošli jsme tam, jako moho jiných, a nic se nestalo. Ferratou se dostanete k odkladišti ruksaků pod stěnou no a odtud zase “příjemných” 800 výškových dolů, kolena nechají zdravit. Někteří to řeší tak, že si vytáhnou nahoru bivakovací vybavení, přechrupnou v lese pod stěnou a mají to k nástupům kousek.

Alpawand

Cestou zpod Alpawandu, foto: Michal Coubal

Atraktivní vrchol na rakouské straně s řadou pěkných a těžkých cest. Severozápadní, 500m vysoká stěna má jednu nevýhodu. Po deštivějším období je třeba vyčkat 1-2 dny, než pořádně oschne a voda z ní vyteče.
Markus Stadler tu nabízí devět cest. Pětihvězdičkové jsou Earth and Heaven, 17 délek, 7+ , Wassersymphonie, 15 délek, 8-  a Im Rausch der Tiefe, 14 délek, 8- .

Alpawand, Wassersymphonie 8-, foto: Ája Coubalová

Čtyři hvězdičky mají cesty Apltraum, 11 délek, 9-, Bühlerweg, 14 délek, 8-, Der Sonne entgegen, 14 délek, 7+.
Repertoár Alpawandu doplňují tři tříhvězdičkové cesty. Fliegende Holänder, 13 délek, 7, Querulanten, 15 délek, 7+  a Der Franzose und die alten Männer, 15 délek, 7.

Alpawand, Der fligende Holänder, foto: Ája Coubalová

Morální obtížnost většiny cest na Alpawand je E2-, Querulanten má E2, Im Rausch der Tiefe má E1+.

Michalova veselá historka zpod Alpawandu:
Cestou ke stěně jsme se potkali s místním horolezcem, asi tak mého věku. Poklábosili jsme rukama, nohama o všem možném a když jsme se na patě stěny rozcházeli k nástupům svých cest, zeptal jsem se ho, jako znalce místních poměrů, jak to vidí s vlhkostí ve stěně, vzhledem k tomu, že v předešlých dnech dost pršelo. Zítra nebo pozítří bychom rádi zkusili “Vodní symfonii" a ta je na mokré pasáže obzvlášť náchylná.
,,Předpověď počasí je pěkná a má být teplo" říká ,,tak doufám, že dnes bude stěna suchá".

 A tady vznikla chyba. Německé trocken, čili suchý, jsem si přeložil jako mokrý. No co, trochu vody dnes v ,,Bludném Holanďanovi" snad zvládneme.

“A co zítra?" vyzvídám. “Zítra to už bude určitě mokré", pokyvuje souhlasně hlavou a vesele se u toho zubí.,”Taky mokré?" táži se nevěřícně.
“A co pozítří?" “Pozítří stoprocentně mokré!" prohlásí rezolutně a kouká na mě už trochu podezřívavě.

Je mi trochu divné, že čím hezčí má být počasí, tím bude stěna mokřejší. Jsem však hlava hloubavá a na druhém štandu mi to nakonec docvaklo. Stěna byla skutečně krásně suchá a já jen doufám, že si ten chlapíček od té doby nemyslí, že takhle chápaví jsme u nás všichni.

 
Kromě Feuerhörndlu a Alpawandu jsou v Reiteralpe i další vrcholy s menším počtem cest

Stadelhorn

Stadelhorn S.W. Wand - Fata Morgana dir. 8-, foto: A. a M. Coubalovi

Vrchol na hranici mezi Rakouskem a Německem a na hranici Národního parku Berschtesgaden. V jihozápadní stěně, která je v Rakousku, je supr cesta Fata Morgana, 450 m, 7- s možností přímé varianty ve druhé délce za 8-. 

Stadelhorn s.w. Wand - Fata Morgana dir. 8-, foto: A. a M. Coubalovi

 

 

Stadelhorn s.w. Wand - Fata Morgana dir. 8-, foto: A. a M. Coubalovi

Vpravo ve stěně je morálně náročnější (E3) Stoana Zwerg (6, A0) o délce 500 metrů.

Z dalších vrcholů by se mohl jmenovat Übeleck se dvěma cestami (6+ a 8-, 540 m), Hirschwisekopf s pětihvězdičkovou cestou Bombenfidel (8, 450 m), Alphorn se čtyřhvězdičkovou Man at Work (7+, 600 m), Hirscheckkopf se třemi čtyřhvězdičkovými cestami od 450 do 600 m (7, 6+, 6), Wartstein se dvěma čtyrhvězdičkovými cestami 250 a 330 m, 6- a 7-. Dvě cesty má Häuslhorn - pětihvězdičková Hasenalarm (6, 400 m) a čtyřhvězdičková JoSamite (7, 440 m).

Jak se dělají prvovýstupy v Reiteralpe se můžete podívat zde:

 Tady to je na mapě: