Sura Peak: Prostě krásná

Zpráva z 24.5. ze satelitního telefonu: Prostě “Krásná”
Mé kroky vedl kužel čelovky a potácení připomínalo porouchaného robota. Docházelo mu vše. Jazyk ztvrdlý toužící po kapce vody. Nohy jak z hadrové panenky, bez kontroly dopadající do kamenného moře. Mysl to vzdala, již před pár hodinami, jelikož racionalita veškerého konání byla dávno ta tam.

Vraťme se k úternímu ránu, kdy se s Matějem probouzíme v bivaku do ledového rána. Na spacákách, stanu, botech krusta námrazy. Je potřeba zmobilizovat zbytek sil, zabalit ten chladivý hnus a vyrazit k vršku. Ne že by se nám chtělo, ale tento směr, byla cesta pro život. Posledních dvěstě metrů lezeni k vršku nám pomohlo zapomenout na ranní ztuhlost. Plíce připomínaly chrčící sentinel a najednou není kam dál stoupat. Jsme na vršku Sura peaku.

Radost? Dost stěží bych ten pocit takto popsal. Takový úsměv s koutky dolů. Vlastně co jsem čekal. Dobře to znám, unavený, zmrzlý a vidina brutálního sestupu. Jistě Himaláj jak na dlani. Zleva má láska Chamlag, pak Makalu, Baruntse, co by kamenem dohodil, černá hradba Lhotce, za ní blankytná Cho Oyu, též pyramida Pumori, nanuk Ama Dablam a k jihu další desítky špičáků. Tak jo, rychlé vrcholové foto a po dlouhém hřebeni, který připomíná ostrá záda lochnesky padající do údolí, zpět mezi pozemšlapky.

Huraaa, po dalších 11 hodinách jsme z oblaků nazpět v údolí. Za námi jsou bolavé a tvrdě vydřené vzpomínky.Též sladké pohlazeni, kdy představa a zaťatost dvou pomatenců slavila po čtyřech dnech úspěch. Tento příběh je již navždy vepsán do SZ stěny Sura Peak, pod jménem cesty “Simply Beautiful”.

Maara

 Zpráva z 22.5. ze satelitního telefonu:

Vybojovali jsme důležité kolo. V odpoledních hodinách, po děsuplném boji se skalní hradbou, konečně mé oči spatřily ledové srázy, které vedou k vrcholu. Okamžik úlevy začal kazit nastupující vichr a sněžení. Hnali jsme co to šlo, ale vítr, sníh, který se na všechno lepil a chlad vysával poslední síly. Už vše nasvědčovalo tomu, že včerejší příběh s bivakem se bude opakovat. Nicméně štěstěna tentokrát nabídla vřelejší tvář. 150 metrů pod vrškem je ze zezdola sotva patrný sérak a v něm jeskyňka. V tom strmém ledovém hřišti jednoduše zázrak. Dnes se královsky vyspíme a zítra pokud póčo dovolí, tak si dojdeme na vršek rozhledny a pokukáme celý centrální Himálaj. Dobrou noc.

Maara

Zpráva z 21.5. ze satelitního telefonu:

Dnes to bylo peklo na zemi. Od bivaku docela svižné lezení v ledu až po skalní bariéru. Tam teprve začaly trable. Skála byla rozbitá na cimpr campr a do toho začlo sněžit. Kolem třetí jsme byli blízko konce skalní hradby. Lezení v mixu těžké, ale nějak to šlo. Co však viselo ve vzduchu a nikdo to z nás nechtěl říct nahlas, že budeme muset opět bivakovat. V místě, kde skalní římsy mají sklon skluzavky a led mezi nimi je jen glazura. Prostě to nejhorší z možných míst, které jsme si mohli vybrat. Vysekali jsme za vydatného sněžení ledovou poličku, ze které nám sjíždějí zadnice do kilometrové díry pod nohama. Jediné co nás vždy zastaví, je zavrtaný šroub v ledu, který drží přes smyčku za vrchlík celý náš stan i vevnitř nás. Zvenčí to musí připomínat nějaký zavěšený pytel na svinčík. Přesto vně jsou dva živí, kteří chtějí co nejrychleji odsud vypadnout. Přes hlavu nám sem tam prosviští sněhový vodopád, jako připomínka, že k vrcholu ještě kus tvrdé dřiny zbývá.

Zmučený Maara

Zpráva z 20.5. ze satelitního telefonu:

Provedli jsme s Matějem úspěšný odraz. Pravda, ranní vstávání do chladu a pak dlouhé hodiny čekání než zasvítí první paprsky do SZ stěny se zdají nekonečné. Přesto, že jsme ukrajovali první metry z 1300 metrového převýšení a funěli z námahy jak parní válec, tak o prohřátí rukou a nohou nemohla být řeč. Jednoduše oba dva jsme byli zmrzlí jak sobolí bobek. Ani strmost svahu nás nešetřila. Počátečních 50 stupňů ve firnu ještě šlo. Pak začalo stupňů přibývat a podklad se změnil na různě tvrdý led. Naštěstí strmý úsek byl zatím jen jeden a čekala za ním odměna. V jednom z těch sněhovým žeber čekala jeskyně. Po hodinové úpravě jsme měli místo pro stan a pohodovej bivak. Přišlo to jak na zavolanou, jelikož únava se již hlásila i pravidelné odpolední drobné sněžení s větrem bylo na spadnutí. Teď si vaříme zabalení ve spacáku, kousek za půlkou žraločí tlamy.

Zítra nás čeká překonat pořádný špičáky v podobě skalní bariéry. Jedná se o klíč k této cestě. Možnost ústupu je dost špatná. Vyhlídky na průstup dál k vršku bídné. Moc hezká představa pro dnešní noc a zítřejší den. Tak dobrou.

Maara

Zpráva z 19.5. ze satelitního telefonu:

Konec přešlapováni na místě, dost teoretizování a šmitec otázkám směřovaným do budoucna. Poslední noc na rovné zemi. Dostali jsme zelenou od rosničky Alenky a odcházíme na ledovec pod obrovskou stěnu Sura Peak. Hlavou mi probíhá směs myšlenek. Máme dobrý plán, jsme dostatečně připraveni na těžkosti, které na sebe nenechají dlouho čekat? Bude nám stačit ten malý batoh štěstí, který si neseme na zádech? Čeká nás vše nové, kde lidská představivost zatím neukojila svou touhu. Lze sen vůbec realizovat? A co nás čeká dál, když dopíšeme tuto kapitolu. Dráždivé neznámo, pod tíhou obav. Tento stav, duševní řevnivost jsem prožil již mnohokrát a přesto je to pokaždé nové, neohrané, vzrušující…

Zítra šlápneme s Matějem do pedálů a kolik dní lezení je před námi, vědí jen hvězdy nad hlavou. Teď náš ještě čeká krátký spánek v rovné poloze a pak už jen vertikální odpovědi, pro které jsme si přišli.

Maara

Zpráva z 18.5. ze satelitního telefonu: Od rána sluníčko a nebe zbarvené do sytě modré. Tak jsem toho hned využil a umyl se v rybníku. Tedy bylo třeba nejprve vysekat 30 čísel ledu, abych se dostal k vodě. Musel to být směšný pohled, jak poskakuji nahatý na zamrzlém plese a vydávám hrdelní zvuky při každém otočení hrnku s ledovou tříští. Odpoledne jsem vyšlápl pod nástup a znovu si do paměti snažil vtisknout náš výstupový směr. Je to impozantní linie.

 Už se moc těším až představy začnou mít pevný tvar a jednotlivé kroky začnou posouvat příběh kupředu. Zatím vyčkáváme, jelikož zítra má dorazit slabé sněžení. Což by nevadilo, pokud nezačínáme v dojezdovém trychtýři, kde končí všechny laviny ze SZ stěny. Sobota snad již bude příznivější…anebo až neděle.

Začínám číst třetí knížku, žaludek zásadně nestrádá, spánku je “habakůk” a na nálada je výborná.

Maara

Zpráva z 17.5. Ze satelitního telefonu:

Předevčírem jsme všichni vyšlapali pod nástup Sura Peaku. Nádherná a mrazivá podívaná v jednom. Od ledovce se zvedají strmé ledové srázy, připomínající skládanou sukni. V druhé třetině přetíná stěnu skalní převislý práh. Ten bude klíčem stěny. Nad ním je do modra zbarvená ledová čepka se sladkou vrcholovou odměnou.

Však jestli si do ní hryzneme…kdo ví. Linie na výstup je naprosto jasná, ale jde z ní strach. Tři vzdušné bivaky které budou připomínat přilepené vlaštovčí hnízdo na zdi a jeden na sestupovém hřebeni. Tak zní plán.

Po obhlídce jsem s Hoďasem ještě vyskákal na bezejmenný šestitisicový vršek, který dostal jméno “Hodásek”. Matěj mezitím seběhl do údolí si odpočinout, jelikož mu nebylo stále ješte do skoku. Dvě hodiny od BC je kamenná ohrádka s přehozenou plachtou, která má navodit pocit střechy. Důležitý je ,že tam vaří dhalbhat a dá se tam přespat a odpočinout od malého stanu. Druhý den jsme se za ním šli podívat a hle, už v úsměvu obživlý nás vítal. Tak jsme návrat ztraceného druha řádně oslavili. Dnes už jsme na pláži u jezera obklopeni špičatou a mlčenlivou krásou.Čekáme už na jediné,až požehnají nebesa a řeknou start…Maara

Zpráva z 14.5.2023 ze satelitního telefonu:
Počasí nám zatím nahrává k lenošení. Ráno afžůro, ale kolem poledního si přiskotačí z údolí těžký mračoun. Ten přináší drobné sněžení, protivný vítr a hlavně nechtěný chlad. Takže se flákám ve stanu a má čtečka přetáčí stránky jak splašená. Jediný co vykazuje známku únavy jsou omačkané boky. Však to se dá s kombinací polohy na zádech docela napohodu přežít. Kluci využívají zastavení času k obdobně náročné činnosti. Důležitý je, že Matěj již začíná z nastuzení ožívat. Takže dalo by se říci, že hnus na nebi může býti i požehnáním. Dnes by mi od anděla strážného Alenky, měl přilétnout rozvrh póča na následující dny. Uvidíme kolik ještě knížek stačím přečíst, než přijde povel zaklenout do bloků a bude následovat startovní výstřel.

Maara

Zpráva z 13.5.2023 ze satelitního telefonu:
Dnes jsme došontali do BC. Měli jsme jeden den zásek, jelikož Matěj měl teplotu a Hoďas byl také leklej. Nezbylo než přespat za sedlem Amphu Labtsa. Naštěstí ta nečekaná noc navíc klukům pomohla. Vypadají oba již dobře. Jinak sněhová nadílka ve stěnách je bídná. Však není to horší než když jsme lezli na “Baruši”,či “Bangačang”…Dnes již usínám přímo u zamrzlého plesa obklopen tichem a krásou hor. Můžu si nechat klidně zdát něco hezkého, jelikož přímo za hlavou se mi zvedá krásná stěna Sura Peak. Jsme zde a příběh dostává nové obrátky.

Maara

Původně s tím dělal Mára tajnosti, ale nyní odtajnil:

"A je to venku….
Někoho z vás jsem chtěl ještě chvíli tahat za fusekli, jak vlastně vypadá ten “Čurda” Pík. Vy, kteří jste “hemživí”, tak neleníte a dohledali jste na internetu, skrze již napsané indicie, potřebné. Dobrá….Pak jsou ti co čekají, těch je většina a s nimi píseň pěji. Však jsou i tací, kteří předběhnou otáčení světa a k nim patří parťák Matěj Bernát . Čili vše důležité už vyzvonil na svém instáči a já se zpožděním se stádem koní též cválám k cíli. Jednu informaci Matěj ani já nevíme. Kudy na ten 6764 m vysoký Hungu Sira Peak polezeme? Z pravé strany centrálního hřebene, nebo z té druhé? Na to si opravdu všichni budeme muset ještě pár dní počkat.
Maara"

Tak ať se vydaří počasí i podmínky.