Magia nera

Pokud se zrovna neleze, je na polovinu června docela pěkná zima. Co chvíli nám na helmy zabubnuje ledová krupice, ale hlavně že skála je suchá. Vzpomínám, jak vloni, 6. června ráno vylezl můj soused Luboš před chalupu ve Šluknově a zjistil, že má znovu na předním skle auta námrazu. Zvedl oči k obloze, vztáhl ruce a zařval: „To si snad děláš prdel...." 

Ve druhé délce se leze pěkným odštěpem, pěkné stříbrné nýty, skoby, nebo friendy, občas i hodiny, 

První tři lanové délky cesty tvoří staré povrchy - šedá, pevná skála. Od čtvrté délky se terén výrazně napřímí a lezení pokračuje v bílé a oranžové hornině. Kolmé, až mírně převislé spárky jsou lahůdkové.

Hezká dvojspára ve 4. trochu tahá, foto: Martin Tučka

Pátou délku jsme s obavami pozorovali již před lety s Annou při prvovýstupu „Papilio", který vede asi 25 m vpravo od nás. Nejprve bílé, částečně rozdrcené bloky, pak oranžový stok vlevo od velkého, výrazného převisu. Ale jako vždy, pohled trochu klamal a s trochou jemnosti skýtá i tento úsek pěkné lezení. Následující délka je určitě nejhezčí. Nejprve oranžová stěna s menšími chyty se změní na spárky a mírně převislé sokolíky.

5. délka zase o kousek těžší, ale stále je po čem lézt a Michala to baví čím dál víc, foto: Martin Tučka

Luxusní stěna v 6. a nejtěžší, na konci krásná koutová spára, foto: Martin Tučka

Sestup z vrcholu dolů je návštěvou muzea 1.světové války ve volné přírodě. Zákopy, staré chodby, spousta pomalu se rozpadajícího dřevěného vyztužení a ostnatý drát. Tenkrát jsem tu seděl s Annou a atmosféru tohoto místa jsem vnímal o poznání lehčeji. Tu charakteristickou a neměnnou lidskou vlastnost, tvořit a ničit!

   
Magia Nera topo, foto: Michal Coubal, zpracování horyinfo

 Popis cesty zde

Hexenstein/Sass de Stria, foto: Petr Jandík podle podkladů M. Tučky