Adam Ondra a Eliška Adamovská o MS v Bernu

Adam Ondra

Adam Ondra, foto: Petr Jandík

Před Mistrovstvím světa se cítím fyzicky výborně. Nervozita a tlak před takovou vrcholnou akci je tam vždycky a ani se jí nedá vyhnout. Je spíš důležité se s ní umět se psychicky dobře poprat. Ten psychický tlak a nervozita občas dokáže vybičovat ještě k lepším výkonům.

Petr Klofáč, Trenér Adama Ondry, foto: Petr Jandík

V poslední době jsme se zaměřovali s trenérem Petrem Klofáčem na obě disciplíny, jak bouldering, tak lezení na obtížnost a trošku takový paradoxní cíl, být na tom co nejlépe v maximální síle a zároveň ve vytrvalosti. Dosáhnout toho je samozřejmě maximálně náročné a byla vlastně k tomu způsobena celá sezóna a jednotlivé měsíce se řekneme více zaměřovaly na jednu či druhou disciplínu. Poslední období bylo takové, že jsem se snažil kombinovat co možná nejvíc stylů a disciplín dohromady.

Protože Mistrovství světa trvá tak dlouhou dobu, 12 dní, a je třeba mít výbornou formu jak první den, tak hlavně poslední, kdy se rozhodne od účasti na olympiádě, chtěl jsem toho opravdu natrénovat co nejvíc. Být připraven tak, aby forma vydržela co možná nejdéle. I proto jsem se rozhodl vynechat poslední dva závody světového poháru v lezení na obtížnost ve francouzském Chamonix a Brianconu i přesto, že mám tyhle oba dva závody velmi rád.

Adamova radost v topu ve finále SP v Praze, foto: Petr Jandík

Mistrovství světa v Bernu trvá 12 dní od prvního do 12. srpna.  Z toho se závodí 6 dní. Fyzicky to není tolik náročné ve smyslu že by to bylo nějaké kvantum lezení. Při normálním tréninku bych lezl určitě více dní než 6 dní z 12. Určitě bych toho nalezl daleko daleko víc, ale samozřejmě velmi náročné je to, že člověk si nikdy neodpočine. I když má ten den odpočinku, samozřejmě je v tom místě, je na těch závodech, přemýšlí o tom následujícím dni a je extrémně důležité a náročné tu hlavu umět vypnout. 

Adam Ondra v rozhodujícím boulderu. Finále SP v boulderingu, Praha, foto: Petr Jandík

Co si myslím, že je takové trošku dilema, je právě to, že dvakrát jsou tam dva dny odpočinku po sobě. V těch dvakrát dvou dnech odpočinku je vlastně třeba se rozhodnout co dělat, jestli úplně odpočívat nebo jít trošku trénovat a nějaký způsobem se zaktivovat. Tohle dilema si myslím že nebudu řešit jenom já, ale i ostatní ostatní závodníci. Ve hře jsou tři sady medailí, ale můj hlavní cíl je kombinace, protože to bude první možnost nominace na olympiádu. Pro mě jako na každém Mistrovství světa v lezení, které je jednou za dva roky, a než byla olympiáda to bylo vždycky vrchol samozřejmě v našem sportu, bylo vždycky nejdůležitější lezení na obtížnost. Takže mimo té kombinace je to určitě lezení na obtížnost. Bouldering bude samozřejmě důležitý i z toho pohledu, že bude součástí kombinace s obtížností. Samostatná disciplína bouldering má pro mě asi nejnižší prioritu, ale je to hnedka ten první den a musím do toho dát všechno abych si vlastně připravil dobrou půdu pro to, abych se nominoval mezi nejlepších dvacet do kombinační disciplíny, kde potom se do finále kombinační disciplíny nominuje osm závodníků, kteří si to teprve rozdají o ty tři nominační místa na olympijské hry.

Adam Ondra v rozhodujícím boulderu. Finále SP v boulderingu, Praha, foto: Petr Jandík

Závodí se o tři místa. Bude to z tohohle pohledu pro závodníka na psychiku určitě daleko náročnější než normální světový pohár a myslím že to je daleko náročnější ještě než klasické mistrovství světa, kde je vlastně buď jenom jedna disciplína nebo dvě disciplíny dohromady popřípadě ještě třetí, lezení na rychlost. Tahle kombinace je velmi specifická v tom, že vlastně celý to mistrovství trvá daleko déle a jak jsem říkal, že na tu psychiku je ještě náročnější i třeba v průběhu té fyzické, protože člověk musí mít ještě daleko víc natrénováno. Nestačí, aby vyladil formu na těch těch pár klíčových dnů, ale na dva týdny.

Myslím že Bern je krásné místo závodění. Ve Švýcarsku má lezení dobrou tradici, stěna jak na lezení na obtížnost tak na bouldering je pěkná. Stavěči budu mít dispozici krásné chyty a nepochybuji o tom, že to bude krásný svátek našeho sportu.

Eliška Adamovská, foto: Petr Jandík

Eliška Adamovská

Před mistrovstvím světa se cítím dobře a celkově tak nějak cítím že i ta lanová forma se zlepšila a Briancon mi dal takovej dobrej náboj a cítím se možná trochu sebevědoměji, tak doufám že to bude dobrý. V přípravě jsem se zaměřila poslední měsíce hlavně na lano. Vzhledem k boulderům, kterým jsem obětovala celou první část sezóny, tak ty jsem osvěžila, ale moje hlavní disciplína bude určitě lano. Kombinaci určitě to není to, co bych si přála nejvíc. Přála bych si samostatnou disciplínu jako lano. Také bych se chtěla dostat do toho kombinačního závodu, do kterého se bude nominovat z těch dvou disciplín.

Eliška Adamovská topuje v kvalifikaci na SP v boulderingu v Praze, foto: Petr Jandík

Plánuju lézt uvolněně, aby se mi lezlo dobře, abych se nenechala pohltit stresem a prostě jenom zalezle nejlépe na co mám a nevím, co z toho může být za výsledek. Byla bych spokojená s tím, kdybych tam dala sto procent. Mistrovství světa je na dlouhou dobu, ale zároveň je tam víc volných dnů, ale i tak to bude hodně náročné jak fyzicky, tak psychicky, ale myslím si, že to bude méně náročné, než loňské Mistrovství Evropy, kdy se lezlo čtyři závodní dny v kuse. Teď jsou mezi tím ty pauzy, takže by se tělo snad mělo stíhat regenerovat.

Poslechněte si komentář Elišky Adamovské a Adama Ondry v audio nahrávce.