Bielatal - Eisloch 2

Podle popisu v předchozím dílu se dostaneme na žlutou značku k jeskyním Eisloch a Schwedenhöhle. Můžeme jít po ní až narazíme na schody vedoucí kolem Spannangelturm ke vchodu do jeskyně a těsně před ním se dostaneme do sedla mezi Spannangelturm a Rabentum. Pokud si chcete užít pohled na více skal a vychutnat si nevšední pohled na Spannangelturm od severu s charakteristickou křivou „čepicí“, můžete hned na začátku žluté značky odbočit do kopce neznačenou pěšinou ke skupině Stumpfer Kegel a pokračovat pod skalami ke Spannangelturm ze severu.

Pokud půjdete do této skupiny z Ostrova, dostanete se na jižní křížení se žlutou značkou, kde je piknikový stůl, turistický přístřešek a rozcestník, kde půjdeme stále po žluté až k Felsensportnadel a Verlassene Wand a skály budeme procházet v opačném pořadí, než je budu dále popisovat. 

Cyklostezka je asfaltka vedoucí z Ottomühle (nahoře) přes hranice do Ostrova (dole)

Z parkoviště v Bielatalu - Ottomühle je to 1,4 km, od kempu Pod Císařem v Ostrově 4,2 km. Zvláště z Ostrova je výhodné jet na kole a pak ho zamknout ke stromu někde u asfaltky, ale při občasném poponášení se dá dostat pod všechny popisované skály. Zdatný jezdec na horáku by to možná dal všechno v sedle.

Spannangelturm

Spannangelturm, SV stěna, vlevo Bruchholzkante, po pravé hraně vede horní část Perrykante, foto: Petr Jandík

Velká věž s charakteristickým vrcholem, který se severní strany vypadá jako osoba s nakřivo nasazeným kulichem. Název je podle Dr. Rudolfa Spannangela, který byl v letech 1903 až 1904 prezidentem Rakouského turistického klubu ÖTK a zahynul při smrtelném pádu v Raxu na Wilde Gamseck. Prvovýstupci byli členy drážďanské sekce ÖTK a pojmenováním věže uctili jeho památku.

Poprvé byla věž vylezena dvouhvězdičkovou čtyřkovou **Alter Weg  z roku 1905 od Waltera Steina, kterého následovali H. Forker a K. Stumpf. Na čtyřku není úplně zadarmo, jistota v rajbasu se hodí. V říjnu 1981 jsem ji lezl sólo, v roce 2014 jsem trošku bojoval v rajbasech od kruhu. 

Spannangelturm - Bruchholzkante, nahoře lezci v Alter Weg, foto: Petr Jandík

Mařka u 2. slaňáku, foto: Petr Jandík

Roku 1906 vznikla hvězdičková Perrykante od známého Olivera Perry-Smithe s A. Hoyerem. V cestě jsou dvě stavění, jejichž přelezení zvyšuje obtížnosti o stupeň, více se leze spíš v horní části.

Perrykante.Původní cesta na kazatelnu zleva, varianta zprava koutem, foto: Petr Jandík

Pozoruhodnou cestou je !* Bruchholzkante, která hvězdičku koření vykřičníkem značícím, že lezec musí mít nad obtížností nadvládu. Cestu s jedním kruhem a dnes již samozřejmě přelezeným stavěním na východní hranu udělal Otto Bruchholz v roce 1920, dnešní obtížnost je VIIb.

Spannangelturm, lezec v Alter Weg, pravá hrana je Bruchholzkante, foto: Petr Jandík

Další hvězdičkové cesty jsou pěkná, ale těžko odjistitelná *! Nordostwand (VIIc, 1956) od Güntera Heinickeho, její přímá varianta (VIIIa, 1980) od Bernda Arnolda, Südostwand (VIIa, bez stavění VIIb, 1912) od Otto Lungheima, stejný nástup má Brucholzkante, hvězdu má i přímý nástup ke kruhu málo odjištěná Direkte Südostwand (VIIc, 1989).
Statistika nehod na gipfelbuch.de uvádí pád na Perrykante kvůli vysílení po ztrátě orientace s podezřením na zlomeninu končetiny 1.7.1984, téhož roku v dubnu spadl kvůli vysílení 20letý lezec a utrpěl šok a zlomeninu lebky. Roku 1924 tam spadl 18letý strojní zámečník z Drážďan a utrpěl vážná zranění. Na Bruchholzkate nic zapsaného není, asi vykřičník odradí případné kandidáty na průšvih.

Felicitas

Felicitas, pravá hrana je Wennschon-dennschon, foto: Petr Jandík

Skála vylezená Starou cestou za I roku 1904, která s pyšní dvěma hvězdičkami ozdobenou parádní hranou Wennschon-dennschon (Když už-tak už) VIIc, RP VIIIa, Ulrich Schmidt 1984. Je to ta hrana, na kterou se díváte, když stojíte mezi věžemi Rabenturm s Spannangelturm.

Rabenturm

Rabenturm, SZ stěna. NWwand vede prostředkem do vhloubení.
Kruh je pod začátkem vhloubení, když už je vše podstatné vylezeno

Rabenturm stojí vedle JV stěny Spannangelturm a středem SZ stěny vede hvězdovykřičníková klasikaNordwestwand (VI) od Wernera Scheidemantela z roku 1953. Nástup je trochu delikátní a neodjištěný, trochu lehčí zleva. Když ho dáte, už pak problémy nejsou, žlábkem a komínem na vrchol. 

První jištění dáte až ve žlábku. Od police dál už je pohoda., foto: Petr Jandík

Na skále je ještě jedna hvězdičková cesta s název Lebensharmonie. V roce 1995 ji našel Frank Forker, obtížnost VIIIb.

Dále směrem na jih je dvoujvěží Kleiner a Großer Eislochturm, na Kleiner je česká stopa v podobě cesty !* Westkante VIIa od Piskoře Jaroslava Housera se Zdeňkem Hubkou.

Großer Eislochturm

Údolní stěna Grosser Eislochturm, foto: Petr Jandík

Zajímavá je zejména JJZ stěna s na místní poměry dlouhou a trochu dobrodružnou cestou Talseite od Hanse Arnolda, kterou s početnou skupinou Nachsteigerů vytýčil roku 1952. Nelogický traverz z díry nad kruhem doprava se dnes skoro neleze, nahradilo jej přímé zakončení z díry přímo, tedy **AV (VIIa, Dieter List, 1956), díky kterému má cesta dvě hvězdičky. V díře jsou hodiny, které je vhodné prodloužit. 

Mařka dolézá variantou na vrchol, foto: Petr Jandík

Také nástup má několik variant s hvězdičkami, například tuto *EV VIIa od Normana Sharpa:

Podél kouta na pilíř, foto: Jan Polák

Z dalších cest v JJZ stěně má hvězdičku Sonnenspiegel VIIc, RP VIIIa (Frank Richter, 1993) se třemi kruhy vlevo od EV. Na vysvětlenou pro neznalé němčiny a saských zvyklostí: AV=Ausstiegsvariante, neboli varianta zakončení, EV=Einstiegsvariante, neboli varianta nástupu.

Skupina kolem Spannangelturm, kresba Petr Jandík

Troika 

 
Převisy vrcholové hlavy, foto: Petr Jandík

Věž kousek nad cestou se vyznačuje poměrně pozoruhodnou hvězdičkovou pětkou Wackelplatenweg, neboli cestou viklající se plotny. Viklavou plotnu nejspíš najdete až z ní budete odlézat, předtím se tváří nenápadně a možná si pod ní dáte i smyčku jako já. To je pak překvápko, když se pohne.

Celá cesta shora, foto: Petr Jandík

Cesta končí dost pořádným převisem s madly, která se ke konci zmenšují a výlez na plochý vrchol opepří ne zrovna husté možnosti jištění, takže je-li pětka vaším maximem, sežeňte si raději do čela silného koně. V databázi ji máme raději napsanou za VI. 

Šáhnutí na vrcholový zobák, foto: Petr Jandík

V cestách v Troice se neorientuje příliš snadno. Průvodce nabízí ještě tři cesty s hvězdičkou, pětku Triumphzug, Weltwunder VIIc a Südkante VIIa. Dobrý půdorys je v monografii Topoführer Bielatal. Podle popisů v Heineckeho průvodci se tam skoro nedá orientovat.

Troika půdorys, kresba Petr Jandík

Pfingstturm

Pfingsturm, Südostwand nastupuje zprava po tupé hraně hraně a doprava, foto: Petr Jandík

Věž s oblou úzkou údolní stěnou nabízí klasiku v podobě čtyřky *Südostwand, vylezené před rokem 1923 neznámo kým. Nastupuje se zprava a první slušné jištění je UFO ve spáře pod převislým schodem nějakých 6 až 8 metrů nad zemí, ovšem pokud by člověk padal než zajde výklenkem doprava, bylo by to hned o dalších 5 metrů víc. Nástup je položený, rajbasový. Krok přes převislý stupeň už se dá odjistit Ufounem, vršek je bez problému. 

Pfingstturm-SO Wand, první výklenek se obchází vlevo, foto: Jiří Binder

Pfingstturm-SO Wand, krok přes převislý stupínek, foto: Petr Jandík

Přístup je za žluté značky od skupiny kolem Bonze asi 70 m šikmo doleva do svahu. Piknikovací plošinka je u V strany věže

Pfingstturm, kresba Petr Jandík

Bonze 

Celá cesta, foto: Petr Jandík

Věž blízko cesty, vylezená roku 1909 jedničkovou Starou cestou. Krásná je dvouhvězdičková čtyřka **Südostwand vylezená neznámými lezci před rokem 1920. Pěkná věc, zaujme dolez na samotný vrchol, na těžší krok si lze cvaknout slaňák. V průvodci je upozornění, že se velká vrcholová deska kolíbá, ale ničeho jsme si nevšimli. 

Pod vrcholem, foto: Petr Jandík

Bonze půdorys, kresba Petr Jandík

Průvodce