Tragický pád na Kalymnosu

Grande Grotta, Kalymnos

Otřesnou historii pokusu o záchranu českého lezce zraněného kvůli selhání dokonce dvou nýtů držících spoušťák, prezentoval litevský horolezec Kęstutis Skrupskelis na Facebooku. Základní problémy: záchranáři v Řecku nemluví anglicky, ani na telefonu tísňové linky. Byly potíže s lokalizací místa nehody. Vrtulník nedokázal zaněného naložit. Chaotická pěší záchranka trvala pět hodin, zraněný český lezec při ní nakonec bohužel zemřel, nejspíš na vnitřní krvácení.
 

Toto je překlad článku na Facebooku:

==============================

Jedním z evropských center sportovního lezení je Kalymnos (Řecko). Počasí je slunečné, ale ne příliš horké, a tohle je náš druhý týden lezení atd. Lezeme poblíž „Olympic Wall“ v sektoru „Jurassic Park“. Zábavné cesty a nedotčená skála, protože přístup je poměrně dlouhý a rozhodně to není žádná procházka. Když sundávám lano z cesty, vidím poblíž českého lezce, který lezl obtížnou trasu. Přeletěl vzdálenost jednoho jištění a visí na laně, až zmizel za skálou oddělující naše cesty.

Pád byl rozhodně velký, tak z vrchu volám, jestli je všechno v pořádku, ale bez jasné odpovědi popadám batoh s lékárničkou a vydávám se dolů k postiženému muži… jeho kamarádi ho už spustili na zem, uložili do pohodlnější polohy a posuzují situaci.

Muž je při vědomí, ~60 let, zjevně v šoku, s krvavýma, odřenýma nohama. Na první pohled jen povrchová zranění a podvrtnutý kotník. Stěžuje si však na pohmožděné boky a bolest v dolní části zad; dýchá normálně, reaguje na podněty, mluví a chová se přiměřeně. Snažím se posoudit závažnost situace a hledám pomoc... signál mobilního telefonu je jen 20 metrů výše na útesu a ačkoli Češi, kteří byli u nehody, zavolali svým přátelům o pomoc, důrazně doporučuji zavolat záchranný tým.

A tady začíná ŘECKÁ část záchranné akce... Operátoři na tísňové lince nemluví anglicky. Myslím to vážně – opravdu nemluví. Poté, co mě přepojili snad už ke třetí osobě na lince, se nějak snaží domluvit a říkají, že nedokážou určit naši polohu ani místo, odkud voláme. Musíme několikrát opakovat, že jsme na Kalymnosu, ne na Kosu, upřesnit, v jakém sektoru, přístupový bod a tak dále. Nakonec se i nadiktování souřadnic polohy ukáže jako nesnadný úkol pro přijímající stranu. Ještě pár „zpětných hovorů“ od záchranářů, aby si ujasnili situaci, a jasné odmítnutí vyslat vrtulník… i když všichni chápou, že přenášet člověka přes takový horský/skalnatý terén bude velmi obtížné. 

„Záchranáři vyrazili a brzy k vám dorazí“ – dostávám zprávu od zaměstnankyně služby, která volala. Říkám jí, že čekáme už hodinu a spěcháme sbalit zbývající věci, pak se vracíme k zraněnému... situace se zdá být dost stabilní, ale záchranáři tam nejsou... po 2 hodinách dorazí k silnici, poblíž našeho sektoru... Říkají, že jim výstup nahoru zabere ještě hodinu… Jsou zjevně ztraceni a nejsou zvyklí pohybovat se v horském terénu… Čeští přátelé, kteří sem spěchali, utěšují oběť a ukazují záchranářům cestu… 2,5 hodiny od tísňového volání…

Cesta pěšky z mého domu ve městě Myrties mi trvala asi hodinu, včetně sbalení horolezecké výbavy, a to jsem nikam nespěchal. Nebudu se vyjadřovat k fyzické připravenosti „záchranářů“, ale čtyřčlenný tým, který dorazil jako první, vypadá spíš jako stavební dělníci, kteří právě slezli z lešení a nesou si z auta lékárničku… Nejsou tu žádné dlahy, žádné nosítka, nic… Snažíme se vysvětlit, že čas se krátí a že potřebujeme vrtulník, ne nosítka a další dvě hodiny převážení oběti po kozí stezce... Netřeba dodávat, že i tito pomocníci komunikují pouze řecky... Mezi nimi je však jeden místní záchranář, který umí trochu anglicky a zdá se, že českou skupinu zná z dřívějška. Komunikace pomocí gest a starých známostí nám umožňuje přesvědčit je o nutnosti vrtulníku. Uplyne další hodina a dorazí druhá skupina záchranářů/hasičů s nosítky. Mají serióznější zdravotnické vybavení, ale v týmu není žádný lékař... naštěstí mají alespoň tlakoměr...
A tady se objevují první příznaky, které mě znepokojují... systolický krevní tlak klesá... Nejsem lékař, ale snažím se týmu sdělit, že mám podezření na vnitřní krvácení a situace je opravdu vážná – musíme si pospíšit... záchranáři však znovu ovazují odřeniny na noze a o něčem diskutují v řečtině... .
O půl hodiny později je už vrtulník na cestě... bohužel v záchranném týmu chybí jasné vedení, a co hůř, každý se snaží převzít iniciativu... přilétající vrtulník nemůže zraněného vyzvednout, protože jsme příliš blízko útesu... Nemohu posoudit kompetence pilotů, ale v Tatrách nebo Alpách by takové problémy určitě nevznikly. Ale tak to prostě je...
Položíme postiženého na nosítka a společnými silami ho odneseme na bezpečnější místo, které nám ukážou záchranáři. Bohužel se i tam bojí letět. Čas se krátí a stav toho muže se zjevně zhoršuje... Padne rozhodnutí odtáhnout postiženého na vrchol útesu na volný a rovný horský svah. Tým asi 6–7 lidí pomocí lan a všeho, co se hodí, vynáší zraněného po trase, kterou právě lezeme. Oblast je otevřená, nejbližší útes je vzdálený více než 100 metrů. Vítr sílí... Vracející se vrtulník krouží nad námi v dálce a ani se nepokouší přistát – vítr je příliš silný, hlásí záchranáři...
Stmívá se a začíná pršet... . Dorazil první lékař... Krevní tlak stále klesá... Situace se stává kritickou.
Záchranáři se rozhodli sestoupit k silnici, i když se to v temnotě, za začínajícího deště a na kluzkých skalách jeví jako šílenství... Snažím se protestovat, ale nikdo mě neposlouchá... Nyní, s týmem asi 8–10 lidí, neseme muže dolů na nosítkách ... jeden záchranář spadne ze stupně (vysokého 2,5–3 m), zjevně si vyvrtne kotník a už sám kulhá dolů...
Je tma, klouže to a je to šíleně nebezpečné... těžko se dá rozeznat, kdy držíte nosítka a kdy se jich držíte sami, abyste nespadli. Každých 10–12 minut se zastavujeme na odpočinek. Dva lidé čistí/osvětlují cestu, zatímco ostatní se snaží posunovat nosítka krok za krokem... Vše je „na pokraji další katastrofy“.
Nějak se nám podaří dostat se asi do poloviny cesty dolů... postižený ztrácí vědomí... lékař ho probudí, zavede katétr na třetí nebo čtvrtý pokus; už doufáme v léky, ale bohužel jsou dole v autě...
Naprostý chaos... Z tašky zdravotníka se vysypávají pilulky a jehly; místo polštáře, když postižený začne zvracet, dostane tašku nacpanou otevřenými injekčními stříkačkami... Jeden ze záchranářů si pořeže ruce; silně krvácí... Snažíme se pokračovat... Ještě jeden krok, ještě jedna zastávka... oběť znovu ztrácí vědomí... lékař hledá adrenalin... nemůže ho najít... uvědomuji si, co je potřeba, podávám mu svou lékárničku, dávám mu ampulku...
Ještě pár minut a...
...je po všem. Lékař konstatuje smrt... Někdo se stále pokouší o resuscitaci, ale lékař už proces zastavuje... zbývá už jen sundat helmy a chvíli stát v tichosti...
Od tísňového volání a předání souřadnic záchranné službě uplynulo více než 5 hodin…
Záchranářům trvalo další dvě hodiny, než snesli tělo dolů na silnici...
Nehoda se stala, když se při slaňování nebo spouštění horolezci, který měl do kotevního bodu zapnuté lanop nadvojito, zlomily oba dva šrouby, které tento bod držely. Stihl vycvaknout tři expresky, když se vratný bod uvolnil a i s ním se zřítil dolů...
Je nemožné zkontrolovat každý jednotlivý jisticí bod, i když bych rád věřil, že trasy na takovém horolezeckém ostrově jsou udržovány...

Ale o to nejde... více než pět hodin na záchranu lidského života je příliš dlouho. V Evropě. V Řecku. Na ostrově, který je závislý výhradně na lidech, kteří sem přijíždějí lézt, nejsou žádné záchranné týmy v pohotovosti... není zde žádný lékař na pohotovosti... záchranáři mají potíže s orientací v terénu...
Nevím, jestli bych chtěl lézt v zemi, kde jsou záruky pomoci na stejné úrovni jako v Bangladéši... a nedoporučujeme vám to.

=========================================================

Tolik Kęstutis Skrupskelis.

Je to velmi smutný příběh, upřímnou soustrast všem pozůstakým. Při lépe fungující záchrance mohl být tento český lezec zachráněn. Byl jsem u jiné lezecké nehody v Čechách,v Jickovicích. Nebyly jazykové problémy, byli jsme doma. Přesto trvala záchranka Honzy Poláka také přes pět hodin, také neletěl vrtulník v tomto případě kvůli stmívání a sanitka ho do nemocnice živého nedovezla.

Krápníky jsou jedinečným znamením Kalymnosu. Bohužel ne vždy to je taková poezie.