Co přesně selhalo a proč
Nýty na cestě St. Savvas byly osazeny v roce 2002 – tedy před čtyřiadvaceti lety. Materiál: nerezová ocel AISI 304, tehdy standard. Vizuálně vypadaly v pořádku. Žádný rez, žádné viditelné popraskání, žádný signál, který by zkušenému lezci dal důvod k pochybnostem.
Za selháním stojí jev zvaný AISCC – Atmospherically Induced Stress Corrosion Cracking, atmosféricky indukované korozní praskání pod napětím, které je charakteristickým rysem expanzivních nýtů. Mechanismus je zákeřný: chloridové soli z mořského vzduchu (MgCl₂, CaCl₂) se usazují na povrchu oceli a při určité kombinaci teploty a vlhkosti napadají krystalickou strukturu kovu zevnitř. Materiál se navenek jeví neporušeně, zatímco uvnitř se šíří mikrotrhliny. UIAA, která do výzkumu tohoto jevu investovala přes 200 000 eur, dokumentuje případy, kdy k selhání došlo do jednoho roku od instalace nýtu v extrémně agresivním pobřežním prostředí. Po dvaceti letech na mořském vzduchu může být pevnost nýtu z AISI 304 zcela nepředvídatelná.
Organizace Rebolt Kalymnos, která se na ostrově stará o přenýtování cest, ihned po nehodě odeslala prasklé nýty na metalurgickou analýzu a uzavřela trasy osazené před rokem 2005, které dosud neprošly výměnou. Zároveň vydala varování: nelézt staré cesty. Na ostrově s více než 5230 cestami to není malá výzva.
Kalymnos není výjimka. Je to varovný příklad.
Problém nekončí u jednoho řeckého ostrova. AISCC je celosystémový jev postihující každou přímořskou lezeckou lokalitu, kde byly v první dekádě tohoto tisíciletí osazovány nýty z nerezové oceli AISI 304. A to je velká část Středomoří.
Sardinie: Nejlépe zdokumentovaný případ. Italský lezec, prvovýstupce a autor průvodců Maurizio Oviglia zdokumentoval selhání nýtů na lokalitách Cala Fighera, Masua, Pranu Sartu, Biddiriscottai, Millennium, Cala Luna a dalších. Všechny prasklé nýty byly z AISI 304 osazené v letech 2000–2010. Oviglia spustil crowdfundingovou kampaň na přenýtování titanem – samo o sobě výmluvné svědectví o tom, jak finančně podfinancovaný tento problém zůstává. První zdokumentované selhání na Sardinii bylo v roce 2012 a skončilo zlomeninou páteře.
Sicílie: Zdokumentován případ, kdy spodní nýt slaňovacího řetězu praskl pod pouhými 65 kg tělesné hmotnosti při slanění. Naštěstí horní vydržel. Bez fatálních následků – tentokrát.
Mallorca a Baleárské ostrovy: Fóra UKClimbing dokumentují selhání nýtů i zrezivělé fixní expresky, které se zatuhlé nedají ani otevřít. Podobná situace je hlášena z Calanques u Marseille.
Petzl provedl na jedné pobřežní skále plošné testování všech nainstalovaných nýtů a zjistil, že 20 % z nich mělo pevnost pouhých 1–5 kN – tedy stěží víc, než kolik váží lezec. Připomeňme, že normy pro lezecké jištění vyžadují minimálně 25 kN.
Prasklé nýty Madagaskar, Zdroj Michel Piola
Přímé svědectví přináší Michel Piola – autor více než 1500 prvovýstupů po celém světě. Ve svém facebookovém příspěvku reagujícím na kalymnoskou tragédii upozorňuje, že problém SCC zaznamenal již v roce 2002 na Madagaskaru. V roce 2009 přinesl Petzlu "explodované" háky a společná studie s UIAA vedla k první oficiální výstraze v roce 2014. Piola varuje: jeho cesty na Kalymnosu – osazené před rokem 2002 v oceli A2 – se nesmějí lézt. Totéž platí pro části jeho cest na Sicílii, Madagaskaru a v Olymposu. V březnu 2026 osobně přenýtoval v Řecku 220 titanových borháků. A přidává zásadní technické upozornění, které ruší jakoukoli iluzi o vizuální kontrole: korozní praskání se šíří na zadní straně plakety a u paty nýtu přímo u skály – místech, která jsou za normálních okolností zcela skryta. Navíc nelze vyloučit kombinaci nýtu A4 s plaketou A2 – různé slitiny, různá životnost, bez odmontování nerozlišitelné.
V dalším příspěvku popisuje, jak se marně snažil přesvědčit v Leonidiu pozvaný tým bratří Rémyových, aby neosazoval 900 nových expanzivních nýtů z oceli A2 v přímořském prostředí, přestože UIAA vydala jasné varování již v roce 2014. Materiál byl osazen vědomě a navzdory protestům. Když obec Leonidio následně zaplatila přenýtování, bylo provedeno z A2 na A4 – místo na titan – s vysvětlením, že se za 7–8 let přenýtuje znovu. Obec tak zaplatila dvakrát za řešení, které problém jen odložilo. „U bezpečnosti se nemá počítat cena," komentuje Piola svůj vlastní přístup – všechny jeho nové cesty jsou osazeny titanem nebo lepenými borháky PLX, financovanými z jeho vlastní kapsy.
Proč to není vidět a co to znamená
Zásadní rozdíl oproti klasické korozi: AISCC neprodukuje viditelné příznaky. Na nýtu není rez, oxidace ani povrchové popraskání. Vše vypadá solidně. Přesto může mít pevnost zlomku původní hodnoty. Vizuální inspekce na místě je v tomto případě málo platná.
K degradaci navíc přispívá kombinace různých materiálů dříku a plakety – pokud vrtač zkombinoval materiály, mohou vznikat galvanické články, které korozní proces výrazně urychlují. Tento problém se nevztahuje jen na AISI 304: i kvalitnější ocel AISI 316 je za určitých podmínek náchylná. Skutečně rezistentní jsou pouze speciální slitiny (duplex, titan), ale ty jsou řádově dražší.
Co na to UIAA a co říká standard
UIAA vydala varování o AISCC už v roce 2015 a od té doby problém systematicky sleduje. V roce 2020 byl vydán aktualizovaný standard pro kotevní body (Rock Anchors Standard), jehož pátá verze vyšla v roce 2025. Standard nově zahrnuje požadavky na korozní odolnost v mořském prostředí.
Problém je ovšem zřejmý: standard platí pro nové instalace. Na nýty osazené před rokem 2010 se nevztahuje žádná zpětná povinnost. A právě tato generace nýtů nyní po celém Středomoří dosahuje – nebo již překročila – konec své provozní životnosti v agresivním prostředí.
Kdo za to zodpovídá a kdo to zaplatí
Tady se skrývá jeden z největších problémů. Sportovní lezecké trasy na Kalymnosu, Sardinii ani jinde "nikdo nevlastní" v právním slova smyslu. Vrtači je osazují dobrovolně, bez nároku na odměnu. Záchranné týmy jako Kalymnos Rescue Team fungují na bázi dobrovolnictví. Rebolt Kalymnos i Maurizio Ovigliův projekt na Sardinii stojí na sbírkách a sponzorech.
Přitom jen Kalymnos přiláká každý rok desítky tisíc lezců z celého světa. Ekonomický přínos pro ostrov je obrovský – ale systematická infrastruktura pro bezpečnost cest tomu neodpovídá. Podobnou debatu vedou komunity na Sicílii i ve Španělsku: kde je hranice mezi osobní odpovědností lezce a systémovou odpovědností za veřejně dostupnou infrastrukturu?
Co může udělat lezec dnes
Sledovat aktuální informace od Rebolt Kalymnos a ekvivalentních organizací cílové destinace před výjezdem.
Na přímořských lokalitách se vyvarovat starých tras, které nejsou označeny jako přenýtované – i pokud vybavení vypadá vizuálně v pořádku.
Při spouštění používat metodiku Petzl - viz dále.
Finančně podpořit reboltingové projekty – ať už Rebolt Kalymnos, Ovigliův projekt na Sardinii nebo jiné lokální iniciativy. Je to pravděpodobně nejpřímější forma příspěvku k bezpečnosti komunity.
Hlásit podezřelé nýty příslušné organizaci nebo autorovi průvodce oblasti – každé hlášení pomáhá sestavit lepší obraz o stavu infrastruktury.
Tragédie na Kalymnosu z března 2026 není nehodou způsobenou chybou lezce ani extrémními podmínkami. Je to selhání infrastruktury, které nebylo vidět. Generace nýtů z AISI 304, osazená s nejlepšími úmysly v éře, kdy o AISCC téměř nikdo nevěděl, nyní po celém Středomoří tiše dosahuje mezí své životnosti. Lezecká komunita to ví. Otázka je, zda bude schopna na to reagovat dříve, než přijde další malér.
Zdroje a další čtení
Kalymnos:
Sardinie:
UIAA:
Jak bezpečně odebírat expresky – Petzl