Hned na prvních metrech začínají obtíže. Na začátku je totiž velice těžký traverz (nejsou tu stupy na nohy a traverzuje se do kopce ). Po překonání tohoto místa rychle nabíráme výšku. Po chvíli se nacházíme na polici a rozhlížíme se kudy vede cesta dál. V prostřední části kličkujeme po suťových policích a rozlámaných skalách. Vidíme, že cesta pokračuje po pilíři a dále podél spáry až na vrcholový hřeben. Rychle se dostáváme z nepříjemných rozlámaných skal a stojíme na vytouženém pilíři. Konečně pevná skála. Pilíř je brzy za námi a pokračujeme podél koutové spáry na vrcholový hřeben. Zde nás čeká závěrečná lahůdka - vrcholová stěnka a jsme na vrcholu.

Sestup

Po prvních metrech se zdá, že sestup bude jednoduchý. Klesáme po suťových policích a dáváme pozor, abychom na sebe neshazovali kameny Čím víc se blížíme k sedlu tím přibývá kolmých prahů, které jsou delší a občas i převislé. Absolvujeme závěrečný práh a po úzké polici jdeme k sedlu. Zde končí ocelové lano.

Nyní ještě sestup strmým suťový polem. Ti, co mají zdravá kolena, rychle sbíhají, ostatní za použití hůlek sestupují na cestu, po které jsme ráno přišli k bivaku della Chiesa. Poslední pohled na jihozápadní stěnu, kterou jsme právě zdolali. Nádherná cesta je za námi. Pomalu se přesouváme do sedla Forcella Travenanzes a dále pak zpět do passo Falzarego. Tady na nás čeká zasloužené pivo a dobrý pocit.

Cesta nepatří mezi vytrvalostní cesty, ale i přesto se fyzička hodí. Její obtížnost je hlavně v technických pasážích. Výhodu mají ti, kteří se nebojí kolmých stěn a netrpí závratí.