čistě skalní výstup, v často nepříjemně vrstveném a lámavém vápenci.
některé partie s velmi špatnými možnostmi skobování.
Fyzicky i psychicky náročné lezení

od stanice Eiger - Gletscher traverz po pěšině přes louky později suťoviskem pod S stěnu
čas:  1 h 

sestup normální cestou po západním pilíři viz. průvodce
čas:  2 h 

Eiger - Gletscher

Interlaken, Grindelwald, dále vláčkem na Eiger - Gletscher

M+M. Coubal  -  5.8. - 11.8.1988

vedení cesty viz schema.


Cesta je těžkostně vyrovnaná , ve střední části je nepříznivě vrstvená skála s minimálnímí možnostmi zajištění a partie z volných bloků.


Dolní i horní část je tvořena plotnami s pásy převisů


========== Hlášení o výstupu z roku 1988:



BERNER ALPEN

Eiger - Nordwand

PRVOVÝSTUP

Žlutý anděl

klasifikace : VII/VIII stylem RP


Prvovýstup vykonali ve dnech 5.-11.VIII.1988
Miroslav a Michal. Coubalovi, HO Banka Praha. Výstup byl proveden stylem RP.
Cesta prochází pravou částí severní stěny me-
zi cestami Piola - Ghilini r.1983 a cestou "Severní záře" /Ch.Howald - H.Howald - M.Rüedi r.1981/. Po 200 - 300 m terénu II.-III. vystupuje vpravo od klasické cesty, výše od Rotefluhu výrazný pilíř, který určuje směr výstupu. V úrovni Stolenlochu se snižuje v suťovitou terasu a nad ní se opět mění do výrazného, místy převislého a žlutavého sloupu, lemující zprava Rotefluh. Ve střední části pilíř zaniká. Zpočátku plotnami vpravo od pilíře až na zmíněnou suť. terasu /IV - V+/. Zde je možnost vytraverzování doleva do Stolenlochu. Nad terasou začíná strmá a kompaktní vydutá stě-
no;, lemovaná zleva pilířem. Jí vzhůru /1 bivak - jeskyně 11 st./ Nad jeskyní se táhne výrazný pás převisů. /l.klíč.místo VlI,VII +/ Přes ně a dále plochou stěnou při pilíři na položenější terén ve středu stěny /2. a 3.bivak - 17 s';,./. Strmou mokrou šindelovitou stěnou vzhůru pod kolmou silně rozlámanou stěnu. V "šindelích" minimální možnost zajištění - obtížnost VI, VI Lámavou stěnou mírně vpravo k výrazné hraně lemující plotny vlevo od S.
zářezu. Vzhůru, později vlevo systémem strmých, velkých ploten tvořících exponovanou hranu /2.klíč.partie VII+-4.bivak 24.stanoviště v závěs.sítích/. Touto hranou /3.klíč.partie VII+ přes pás převisů pod obrovské žluté střechy,- v horní části. /5.bivak-30 st./. Pod nimi vpravo a vzhůru později společně s Howaldovou cestou na vrcholový hřeben /39.st./.
Detailní vedení cesty a klasifikace jednotlivých úseků jsou znázorněny na přiloženém nákresu a schematu cesty. Tato cesta spolu s prvovýstupem v sever.stěně Cimy Grande di Lavaredo je naším nejdelším a jedním z nejtěžších prvovýstupů /plných 6 dnů lezení/. V cestě jsou 3 úseky klasifikace VII+. Kromě lezeckých obtíží má rozhodující roli v této cestě její délka, protože 2.a 3. klíč.místo se přelézá 4.a 5.den. Výstup je těžkostně vyrovnaný /řada úseků VI,+/ ve , střed. části se vyskytuje ne-
VI+
příznivě vrstvená skála s minimál.možnostmi zajištění a partie z volných bloků. Dolní i horní část je tvořena strmými plotnami s pásy převisů. Výstup byl fyzicky i psychicky velmi těžký, nejtěžší partie bylo nutno z hlediska stylu RP slaňovat a opakovat znovu.
Schema cesty a údaje o prvovýstupu byly předány Dr.B. Durrerovi /Lauterbrunnen/, který zajistí jejich registraci švýcar.horlolez.svazem. Výstup měl ohlas v čs.tisku. Zprávy o vylezení cesty byly uveřejněny v Mladé FRONTĚ, RUDÉM PRÁVU, SVOBODNÉM
SLOVĚ články většího rozsahu vyšly nebo budou zveřejněny v LIDOVÉ DEMOKRACII, ČS.SPORTU, SVĚTĚ V OBRAZECH a 100+1. 0 rozsáhlý materiál projevil zájem časopis BERGSTEIGER.
Ve stěně jsme měli tento materiál: 70 skob + speciální, 12 nýtů /použity 4 na stanovištích, sada hex.a stoperů.
Čas výstupu: 60 lezeckých