Pevné plotny i rozbité kouty, technické lezení i mixy

start:  Skalnatá chata ,  Od Skalnatého plesa přímo pod stěnu.
čas:  1 h 

Normálkou z Lomnického štítu na Skalnaté pleso k lanovce
čas:  2 h 

Tatranská Lomnica, 950 m

Električkou, nebo autem z Popradu do Tatranské Lomice. Lanovkou na Skalnaté pleso

Pavel Bača Vrtík, Milan Mejla Doležal  -  18. - 20. 11. 2011,1. op a 1. zima Marcin Księżak

S přicházející zimou vylezla dvojice Pavel "Bača" Vrtík a Milan "Mejla" Doležal prvovýstup v 700m vysoké JV stěně Lomnického štítu. Výstup alpským stylem, v této pro ně neznámé stěně, jim zabral tři dny, kdy dva bivaky strávili ve stěně a třetí bivak na vrcholu Lomnického štítu. Čtvrtý den sestoupili z vrcholu do Tatranské Lomnice. 21 délek skýtá krásné lezení v pevných žulových plotnách i rozbitých koutech o obtížnostech 6+, technické lezení do obtíží A3, mixové lezení v ledu a zamrzlých travách, špatné bivaky a nádherné výhledy. Prvovýstup vede v blízkosti Michalovy cesty, kterou na několik pokusů udělal Jirka Šmíd s různými spolulezci dva roky před slavným prvovýstupem v Eigeru.



Jméno této nové cesty ("Vzpomínka na Eiger") je tak poctou všem československým dobyvatelům severní stěny Eigeru, která nabízí obdobnou skladbu problémů, samozřejmě v několikanásobně větších rozměrech.

Podrobnosti k vybavení a k cestě:

lano - měli 1 celé (9.8mm) a 1 půlku (7.8mm). V hákovačkách lezl prvolezec na celým, a pak to druholezec po jümarech vybíral a na půlce se tahaly batohy. V lehčím lezli jako na dvojčatech a nahoře mixy lezli na polovičním na dvojito (30m) souběžně, celý lano měli v batohu.



krása cesty - cesta je opravdu krásná, ale to je strašně relativní, určitě to není skalkařina a na své si přijdou hlavně milovníci alpinismu, technického lezení v kombinaci s volnými odlezy, určitě z vrcholu jsou krásné výhledy na východ slunce, ale do té cesty, tedy její střední části slunce v zimě nezasvítí, takže je tam dost kosa.



kvalita jištění - dobré jištění je daleko od sebe, ale mezi to se dá osadit spoustu pro morál. Ale to pak člověk s sebou tahá moc krámů. My jsme měli jen to, co jsme potřebovali. Žádných 50skob, fixní lana a pod. to je proti modernímu pojetí alpinismu. Je tam hodně míst pro čoky. Friendy jen občas, protože jsou to často velký bloky. No a do těžších míst (A3) stačí 5 jedniček. Já moc skoby nedávám, tady se občas hodí. Důležité je zmínit, že na několika štandech jsem dal nýty (celkem 4), jinde stačí friendy a čoky.









Větší obrázek je ve fotogalerii

Prní opakování a první zima: Marcin Księżak a Jasiek Kuczera