Gervasuttiho pilíř je úzký pilíř Mezi Three Points Pillar vlevo a centrálním (Boccalateho) pilířem vpravo. Vlevo vedle něj vede Superkuloár. Cesta je jednou z nejhezčích túr v okolí a je pojmenována na památku Giusto Gervasuttiho, který zahynul při prvním pokusu o pilíř v roce 1946.

Spodní část cesty má kumulované obtíže a především jde o těžký traverz v horní části. Skála většinou vynikající.

První zima D. Rabbi a G. Ribaldone 27.2. až 2.3. 1965, první sólo G. P. Motti 15. 7. 1969

SV stěna Mont Blanc du Tacul

Nástup v ledovcové zátoce pod Ďáblovým kuloárem. Doprava přes okrajovku k patě úzkého sněho ledového žlábku ubíhajícího doprava k malé štrbině v horní části dolní ostruhy podpírající centrální pilíř. Gervsutiho pilíř začíná bezprostředně u skalního jazyka na levé straně tohoto žlábku.

Začněte vpravo od skalního jazyku, dále diagonální spárou vedoucí na hranu pilíře (30 m, V, skoby). Dále mělkým vhloubením a doleva na dobrou polici (V).

Přímo sokolíkovou spárou (IV, 6 m), traverz doleva (V) na snadnější terén. Šikmo doprava k patě strmé centrální části pilíře.

Dále vpravo od hrany pilíře vhloubením (25 m, IV), traverzem doleva za hranu pilíře. Přímo spárou (IV+) a skrz díru za blokem k malé stříšce. Přelezeme ji přímo (V+ nebo A1) k vodorovné spáře a dál k levému okraji stěny skob jako chytů (VI, nebo V A1 za použití víe skob). Poněkud lehčí varianta této délky vede vlevo.

Nahoře je velká žlutá věž s jasnou linií spár ve své levé straně. 10 m spárou (IV), pak lehký traverz doprava ke hraně pilíře a přímo na polici (40 m, exponované, V+)

Další část má několik variant. Buď 30 m snadným vhloubením napravo od velké červené střechy, potom 10 m spárou (A2) na polici nad střechou, nebo traverz vodorově doleva (3m, V) do malého vlouhení, jím 20 m (V). Nad střechu, potom 2m doleva a vzhůru po převislých šupinách na polici (V+). Odtud delikátní trverz doleva do komína, jím na konec (IV+) a krátkým hřebenem do sedélka.

70 m komínem vlevo od pilíře s délkami II, IV a V na velkou terasu. Napravo od hrany pilíře krátkou stěknou, přes bloky a vhloubení (10 m, V), které se vrací na hřeben. Ze středu ledové rampy 6m doprava vystoupit ke svislé spáře a tou na další polici (A1/2). (Tuto délku lze obejít dále vpravo těžkým volným lezením). Další spárou vpravo (V) k patě závěrečného výšvihu pilíře.

Podél dlouhé diagonální rampy doprava, normálně silně zaledněné a delikátní, špatně odjistitelné a lámavé, zakončené spárou (20m, IV+) do malého sedla.

20m komínem, pak lehčím terénem na malé rameno poblíž paty dvou věží oddělených úzkým komínem. Sestoupíme malým vhloubením k patě komína. Traverz několik metrů vlevo a komínem vlevo od druhé věže (IV, zaledněné). Snadno se vyhneme věži dosáhneme štrbiny na úpatí velké červené věže. Zde se připojuje Boccalateho pilíř. Stoupáme vlevo od věže malým kuloárem mezi dvěma žebry. poté rozlámaným terénem do sedla za vrcholem věže. Pokračujeme hřebenem, věžičky obcházíme vpravo, k šedé cca 30metrové věži. Tu vylezeme přímo (IV/IV+) a sestoupíme kousek na horní sněhový svah vedoucí na vrchol.

Místy trochu zavádějící schéma, lepší jsme nevyhrabali..