Petře, chtěl jsem původně jenom upřímně pochválit za tvůj mimořádně kvalifikovaný osvětový počin.Pár drobných nepřesností jsem vnímal jako přijatelné zjednodušení, vyvážené na druhé straně zvýšenou pochopitelností celkové informace. Mezitím se objevily připomínky od jinak právně velmi gramotného Tomáše a musím přece jen maličko komentovat.
1. Jasné schéma "kdo vyhlašuje chráněné území, ten povoluje výjimky" už jak řečeno neplatí, neplatí ovšem ani to, že MŽP nepovoluje výjimky pro národní park právě proto, že ho nevyhlašuje. Situace je jiná. Poslaneckou iniciativou pana Aubrechta z ČSSD se do novely stočtrnáctky dostalo paskvilní ustanovení, že vláda ČR vydává výjimky ze základních ochranných podmínek (tedy těch stanovených právě zákonem 114) nejen pro NP, ale i pro CHKO a maloplošná chráněná území (zjednodušeně rezervace). To vše, jak řečeno, mimo režim správního řízení a tedy bez demokratické možnosti opravného prostředku (rozuměj odvolání etc).
2. Pokus o definování lezení jako veřejného zájmu je docela nadějný a doporučuji to rozvíjet dál.
3. Ano, Správa NP je správním orgánem, ale nikoli na rozdíl od Správ CHKO. Ty jsou totiž správním orgánem taky, rozhodují podle správního řádu a mají právo vydávat obecně závazná nařízení. Jiná věc je, že S CHKO nemají na rozdíl od S NP právní subjektivitu a jsou pouze územními pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Ve správním rozhodování jsou autonomní a nezávislé a jejich pravomoci jsou řekněme přibližně na úrovni Správ NP nebo krajských úřadů. Odvolacím orgánem je ve všech případech Ministerstvo ŽP.
4. Trochu zmatení nastalo ve výkladu zonace, zejména ve vztahu k národnímu parku. NP se člení na 3 zóny, které mají různý režim (např.do 1.zóny je zákaz vstupu - ne tak obecně v 1.zóně CHKO). Co se týče horolezectví, to je zakázáno na celém území NP, tedy v zóně1., 2. i 3. Ona "okrajová" zóna, o které jest hovořeno v článku, má být zřejmě tzv.ochranné pásmo NP, které ovšem ve skutečnosti národním parkem není.
5. Bližší ochranné podmínky nemohou nic zakazovat (tedy ani vstup, ani lezení...). Jsou totiž stanoveny podzákonnou normou (vyhláškou nebo nařízením k příslušnému území) a zakazovat občanům cokoliv je podle Listiny základních práv a svobod možné pouze zákonem. Jako zákaz jsou proto formulovány pouze základní ochranné podmínky obsažené v zákoně. Ty bližší OP jsou pak formulovány "pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody je možno...". Vypadá to nepodstatně, ale v praxi jde o to, že k prolomení bližší ochranné podmínky není třeba výjimky (a tedy rozhodnutí vlády), o souhlasu rozhoduje zpravidla ten, kdo území vyhlašoval nebo na koho to vyhlašující delegoval (MŽP, Správa CHKO, krajsky úřad...) a celý proces bývá schůdnější.
Omlouvám se za vnášení dalších složitostí, znovu chválím a děkuju za lezce i ochranáře.

Ahoj Jiří. Máš nepochybně pravdu. Přiznám se Ti, že jsem se stočtrnáctkou aktivně zabýval v hluboké, porevoluční, minulosti, a musel jsem se k ní vrátit v období působení jistého pana Bendy (F.) probůh nezaměnit se stejnojmenou osobou (ne však Frantíkem) působící v Labských pískovcích, kdy bylo nutné zákon, jeho výdobytky, a hlavně řadu ZCHÚ dosti razantně bránit.
Rovněž se přiznám, že po několika novelách prosazených za okolností které jsem nestačil sledovat, zákon vlastně neznám, stejně tak, jako vlastně neznám současný stav vnitřní organizace OP (pamatuju ČÚOP, a posléze AOPK, který však neměl na S CHKO vliv, neboť zde působil jakýsi správní orgán jménem S CHKO ČR – tedy jsem opravdu nevěděl, že Správy CHKO vlastně přešly zpět pod ČÚOP. Omlouvám se. Ostatně, už při likvidaci ČÚOPu jsem namítal, že toto opatření je krajně nesystémové a ruší logiku organizace, která koneckonců se zák. č. 114/1992 Sb., dost souvisela).

A k mým poznámkám v textu. Hm. Aby nevznikaly zmatky. Petrovi jsem poslal přestručný komentář pro jeho potřebu (nadrásaný v rychlosti a celkem i bez velkého uvažování a hlavně naprosto bez hledání, kterak to vlastně přesně v současnosti je). Domníval jsem se, že Petr prostě vyškrtne (či mírně nahradí) ony zmíněné „zjednodušení“ či nepřesnosti a bude. Že je Petr použil v textu je sice jeho věc, ale právě proto, že jsem je psal v rychlosti, jsem je nepovažoval za zveřejnění hodné. Ano, Jirka má pravdu, utekly mi tam nepřesnosti (např. okrajovou zónou je myšlena např. třetí zóna NP, ve které je režim poměrně volný, i když se tam nesmí …. a vyjmenované činnosti). Opravdu jsem to v rychlosti psal Petrovi ve snaze pomoci mu odstranit nepřesnosti v jeho textu. Ostatně jsem Petrovi psal, že k zveřejnění nejsou. No nic. Už se stalo.

A k pokusu o definování veřejného zájmu lezení. No, to máš tak. Každá udělovaná výjimka musí být veřejným zájmem zdůvodněna. Mnohdy to zdůvodnění zní opravdu absurdně (pár výjimek, resp. návrhů Usnesení vlády o jejím udělení jsem v poslední době četl). Oproti tomu je má konstrukce o převažujícím veřejném zájmu na lezení celkem neobyčejně logická a věcná.
Leč ve skutečnosti se věc má tak, že já se opravdu nesnažil o definici. A ani se o ní snažit nehodlám. Nechť se snaží někdo jiný. Tohle (stejně jako všechny ostatní připomínky Petrovi zaslané) byla jen snaha o vysvětlení některých souvislostí. Možná zmatečná :-). Nojo. Už radši nebudu na žádný soukromý mejl žádné připomínky posílat, ony se potom objevují všelikdes i v případech, že bych osobně k jejich uvedení rozhodně souhlas nedal.

Ahoj Tome,
vložit jako tvoje poznámky formou jakéhosi rozhovoru mezi laikem a odboreníkem mne napadlo proto, že jsem nechtěl komplikovat svůj text věcmi, které pro řadového lezce nepovažuji za podstatné. Pokud ti jejich zveřejnění vadí, omlouvám se, ale myslím že právě tato diskuse nejlépe ukáže komplikovanost celé věci.

Z mého pohledu je důležité, aby BFC věděl, že nemůže lézt, kde se mu zachce, a že si musí zjistit, co kde může. Tady ti děkuji za připomínku ohledně odkazů. BFC nepotřebuje vědět kde a koho má žádat o výjimku. To musí vědět Jindra a vedení ČHS, Také pro něj není podstatné, že není v článku definice, co je zóna a že zde není správně citováno ze zákona.

Nechtěl jsem článek zanést spoustou definic, aby to čtenáře nepřestalo bavit dsřív, než se dostane k jádru problému.Takže to neber zas tak tragticky :-), není to dizertační práce.