To je to, s čím se člověk v horách setká chtě nechtě skoro vždycky a musí se s tím nějako popasovat. Lezení durchunddurch pevném kamení je v horách spíše výjimkou, než pravidlem. Vzpomínám na SV stěnu Ušby, kde si člověk dal vklíněnec mezi dva šutry a ovázal to smyčkou, aby se při zatížení neodsunuly a hexák nevypadl :-) No, dobře to dopadlo a to je hlavní. Nejhorší lezecké zážitky mám ale stejně z hradolezectví, kdy si člověk koleny drží zeď pod sebou pohromadě a sune se po ní řezat nějaké plevelné stromečky. Jó, Kašperk...

Co takhle stromolezectví. To je taky pěkná zábava. Vzpomínám si na proschlou lípu u kostela na Mořině :-)

Tak to si zajeď na Pašinku, tam je strom s borhákama :-)

Jakou cestu jsi si v jižní stěně vybrala? My tam lezli kdysi Jahnweg a bylo to celkem kompaktní. Jinak článek fajn, docela jsem si ty nicmoc pocity při čtení prožil... :)

Jo,jo. Také Jahnweg. Ale až příští rok! A ohledně těch pocitů ... ve skutečnosti mi bylo ještě hůř :-) Podepsala se na nás i špatně strávená noc. Spali jsme jen 3hodiny. V AV chatě byl zájezd neukázněné mládeže :-(