Dobývání bivaku mi dost připomnělo Nicka Cartera, nejlepšího detektiva amerického, a jeho otevírání dveří dynamitem z závěru filmu "Adéla ještě nevečeřela" :-).
Pěkně jste si to užili podle zásady, že zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je dostatečně silný. Polda měl zaplaťpánbůh kliku.

Super čtení. Zejména poslední zvolání je přímo ze srdce horolezcova. Kdo z nás už něco podobného v životě nezařval.

Ahoj, před lety se dalo z tunelu vyjít přímo na ledovec. Muselo se jít ale správnou větví, která vedla až dolů. My tam měli pro změnu silnou bouřku a čekali jsme hodinu než přejde. Stejně se vrátila a zastihla nás v plotnách pod chatou a přinutila nás k maximální rychlosti, abychom se schovali do chaty. My plebs jsme spali ve staré chatě. Vůdci měli pouze pro sebe ten nový sud. Své klienty měli u nás v chatě. V chatě fungovalo solární světlo, které se automaticky vypínalo. Na nové rozsvícení ale fungovalo dál. Hřeben byl většina čistě skalní s jedním fixem ve výšvihu a až teprve na konci byl onen krásný ledový břit. Sestupovka byla docela složitá na orientaci. Ahoj.

Díky za chtipné počtení! Mám mezeru ve vzdělání a jakýkoli kontakt s Eigerem mi zůstal dosud odepřen. Vidím, že pokud začnu o něj usilovat, mohla bych splnit svůj mladický nerozvážný plán ukončit svůj život v ledovcové trhlině po dosažení bezmocného stáří ve věku 50 jar (už samozřejmě přesluhuju :-)

Supr počtení jaké zažít drama na téměř turistickém výstupu. Já tam měl asi o fous lepší počasí. Aspoň jste si užili ten supr hajzlík s pohledem dírou mezi nohama až na bahnhof v Gridenwaldu.
P.S ještě tam byla ta tyč na prošťouchnutí s nápisy oben a unten na koncích aby to někdo nezvoral?

Tenhle příběh, ten ve všemožných obměnách znám. Se mnou totíž, tedy nade mnou, chodila léta tlaková níže, bouřky, vánice, vichřice...
Takže snad nejvíce dechberoucích a dramatických situací plných heroických výkonů jsem zažíval na všemožných turistických chodnících na nástupech k cestě... do které jsem ani nenalezl. :-)
Snad největší boj o holý život jsem podstoupil na Tatranské magistrále, asi pět set metrů od Slezkého. :-)
Že něco trochu podobného postihuje nejen losery ale i Mistry horolezce mne trochu uklidňuje. :-)
Blahopřeji ke štěstí v trhlině!