čili obecně ano, je to tak, vytvoříme-li vrub, koncentruje se nám u něj napětí, a při cyklickém namáhání a notabene při střídání tahového a tlakového napětí to může iniciovat vznik a rozvoj trhliny. ale proboha, tohle se opravdu týká cyklického namáhání! takhle praská náprava u lokomotivy nebo příčník železničního mostu. to jsou řádově desetitisíce, statisíce a miliony cyklů. to je pro karabiny zcela irelevantní. rovněž je irelevantní to, co vidíme, pozorujeme-li strejdu kameníka jak opracovává šutr při sochání nebo strejdu sklenáře při lámání skleněných tabulí, udělá vroubek a pak ťukne proti a odštípne akorát po vroubek (kameník), respektive nařízne sklo a zlomí podél malinkého vrypu - materiál karabin je materiál kujný a nikoli křehký jako sklo či kámen.

u horolezeckého materiálu je z hlediska únavy materiálu a šíření trhlin zajímavá oblast velmi malého počtu cyklů, kdy dochází k plastické deformaci a po odlehčení ke vzniku reziduálních napětí, zní to hrozně učeně, ale takhle lámeme drát když ho potřebujeme kus oddělit a nemáme kleště, několikrát ohneme tam a zpět až se objeví trhlina-nalomenina a další dvě tři ohnutí a ono to praskne. tam nějaký ťuk-vroubek nemá žádný význam.
takže resumé je nechat to koňovi. leda snad, kdyby byl někdo takový pablb odvážný, aby házel na karabinu metrákové šutry a pak hodně zdeformovanou karabinu narovnával kladivem na kovadlině - a to několikrát po sobě.