Jéje, to je krása. Tak tomu říkám maximálně účelné využití volného času. A navíc pondělní výkon v práci musel být excelentní, pracovníci tak nabití pozitivní energií jsou jistě snem každého personalisty. Škoda, že mi není o 20 - ne, o 30 - ne, o 40 let míň :-)

Pěknej článek, pekný fotky, pěkná akce. Koukám, že v matroši není ani jedna skoba. V létě bych se nedivil, ale že jste vystačili i v zimě, je teda dobrý. Kolikrát jde do zaledněné spáry spíš skoba než stoper. Na druhou strtanu je to beze skob rychlejší.

Mas pravdu, do tezkejch skalnich cest urcite skoby patri. Tady v tech cestach bylo v ciste skale tak 10% - vlastne jen ta A2. Zbytek sel v pohode odjistit tim co jsme meli a nebo sroubama. Skoby jsou tezke a zdrzuji postup. Stejne jsme vetsinou lezli vsichni tri soubezne, takze jsem jen procvakaval standy a jedno-dve jisteni mezi. V stredne tezkych delkach bylo jisteni tak po 10 metrech, skoro jako na pisku ;)

To je pěknej styl. No jinak bysto to asi ani nemohli stíhat vylézt každej den jednu cestu.

Z těch fotek to vypadá, že tam leckde nebylo dost ledu na šroub. Při lezení v létě v Alpách nebo Tatrách jsem už skobu nezatloukl ani nepamatuju a posledních 10 let je už ani neberu do auta.
Myslím, ale, že jsou v Tatrách cesty, kde se beze skob člověk ani dneska neobejde, pokud je někdo mezitím nesanoval, třeba Bonbónka v západní Lomnici mne napadá.

Ledu bylo tak akorat. Nekde sice sel jen ten kratkej sroub od Raveltiku, ale ten ma zase vyhodu, ze ma nizsi stoupani a nestipe tak led.
Ja misto skob hodne pouzivam mikrofriendy od BlackDiamondu. Se mi to v Tatrach hodnekrat hodilo. Ale nozovku nic nenahradi - snad jen jednicka (osvedcily se mi Peckery od BlackDiamondu), ty jsem daval v Galerce nejcasteji. Jdou blbe vytahovat, ale zase je das i tam, kde nozovka drzi blbe.

...parádní rychlo akce...Late od Jaspera bude parádní cesta...hmmmm...dlouho jí mám v hledáčku...
Jen bych neměl morál dát tři cesty za tři dny...na to jsem asi moc lenivej:-)...
Jinak paráááda!

Jsem zkousel novej matros na bivakovani se sloni nohou a bylo mi chladno. Takze jsem se vzdycky tesil, az zase polezu a zahreju se. Kdybych mel perak, tak si taky rochnim az do rana.

Motivace ke špičkovým výkonům bývají různé...

Super počteníčko!
Chtěl jsem se jen zeptat, jakým způsobem lezete ve třech souběžně? Myslím tím hlavně způsob navázání na lano,....

Zalezi, jake budou dalsi delky. Pokud jsou dalsi delky taky lezeny soubezne, pak jsem zvolil taktiku dlouheho lana (prvni je navazan na konec jednoho lana, prostredni na obe lana a treti na konec druheho lana). Tak se rozlozi pocet jisteni na, v nasem pripade, 2x60=120m. Kdyz je potreba standovat po kazde delce, pak prvni leze na dvou lanech a dobira pres kybl kazdeho zvlast tak, ze lezou vedle sebe (pokud je cesta dostatecne siroka), aby na sebe nehazeli led. Nebo lezou tesne (10m) za sebou. Nebo dobere prvniho a pak druheho.
Vse zalezi na terenu. Nevim, co je napsano v priruckach, skoleni instruktori by se na to mohli divat jinak (nebo souhlasit), ale ja jsem si to tak namyslel a vyzkousel.

Ten způsob lezení ve třech, kdy první leze na dvou lanech, se používá v Alpách dost běžně a postup je skoro stejně rychlý jako u dvojky. Při způsobu první na jednom, druhý na dvou a třetí na jednom se to dá dělat buď tak, že lezou všichni současně, první dává občas jištění a poslední ho vyndavá - dokud nedojde matroš. To se používá u lehčího terénu.

Taky se dá lézt tak, že prostřední je na štandu a současně jistí prvního i třetího (samozřejmě ne v jednom stejném kýblu). To je použitelné u těžšího terénu, kdy se musí štandovat na každém délce.

Mám dotaz k tomu lezení ve třech. Systém je mi zcela jasný, jen nevím, jak to udělat, abychom se mohli po jednotlivých délkách ve vedení střídat. Vychází mi z toho asi nejjednodušší se převazovat, což ale hodně zdržuje. Přemotávání lan na štandu, kde jsou tři lidi vidím jako skoro nereálné.

Bez převazování není střídání. Nemusí se ale převazovat všechno pokud se střídají jen dva a ne všichni tři. Pak jesou střídající se prvolezci pořád na stejném laně a přivazují si toho stálého druholzce vždycky k sobě. Pokud se leze na jednoduchých lanech, šlo by aj jistit se jen na jednom a toho nestřídajícího mít cvaknutého jen na sedáku, akorát by se musela vyloučit možnost omylu a cvaknout si tohle tažené lano i do jištění. To všechno jsou modely 1-2.

Případ 2 je mi úplně jasný a taky ho používám, ale není u případu 1 60 metrů mezi jednotlivými lezci trochu moc velká vzdálenost? Napadlo mně to hlavně kvůli tomu, že v případě členitějšího terénu na sebe nemohou jednotliví lezci vidět, hůř se dorozumívají, reagují na případný pád,....

Typické použití: ledová stráň v Couturierově kuloáru, která se dá lezt skoro sóliko. Všude vidět,. viz fotka

KT-ROS RD Masečín ANO 31.3.2011
2011/55

Hmmm...ctrl+C...pak V...a je to tady...:-)
Chtěl jem jen dodat...že.....................moc dlouhá úvaha na to, abych to psal celé znova...prostě bez souběžnýho lezení to ve delších cestách prostě nejde....:-) Hore zdar....

Pavle, a to jste spali někde na ledovci "pod" stěnou? Věci jste si nechávali tam?
Dík.

Spali jsme tam, kde je na prvni fotce napsano cislo 281. Sebou jsme kazdy meli batoh s bundou, rukavicema, celovkou a tycinkama. Dohromady jsme meli lekarnu, varic+hrnec+bombu, flasku na piti.
Stan, spacaky, karimatky, jidlo a lyze jsme nechali zakopane pod nastupem.