to je neuvěřitelný kolik generací brázdilo okleštěnou evropu v tý modrý avii s krpálkem za volantem :)

Oni jí používali i bankovní turisti a pak jsem si na to udělal řidičák i já a vozíval jsem ob víkend bandu na víkend do Saska.
Milan dokonce vezl i jeden reprezentační zájezd, co se dělal před banku.

Peto, klobouk dolu. Paradni clanek.

já s ní jela jednou do tater, když skauti byli ještě TOM alias pionýři, bylo mi asi pět, viděli jsme medvěda, jedna holka si zlomila ruku a druhá nohu, říkali jsme jim "zlomeniny". Spali jsme v avii někde v roháčích :)

ale ne tak dobrodružně. v létě 1998, nástup za nádherného počasí, dobytí kegliště doprovázeno neprůstřelnou mlhou a vzduchem jak v prádelně, diskuse, slanění, v deset hodin opět dole na suti, náhle opět azuro, nástup na něco kratšího na zbytek dne (jižní komín na kotovu špici), v ufuněném spárokomínu přišlápnutí lana a čtvrthodinový boj o zvednutí z dřepu, dolez na navpičeny kámen (fakt se to tak jmenuje!), opět mlha, shození dvou kubíků kamene při pokus o "kamin postane navpičen, tu plezaš razkorakom", snanění, sestup, ožrání se v křoví z toho žalu.

My tam měli pověšíno asi tak tejden, pak jsme to celkem bez vetších potíží vylezli, protože bylo pěkně.
To je k vzteku, když odněkad slaníš a ono se to vybere.