Udělali jste dobře, že jste otočili pár metrů pod vrcholem! Jednak jste živí a zdraví, a druhak jste tím uctili "Tatranského boha" :o)
Zajímavý článek, akční fotky - těším se až mi budeš vyprávět osobně a úplně nejvíc se těším až pojedem s vámi.

Vzpomínám, jak jsem se jedné větrné zimní noci, kdy pro mlhu a sněžení nebylo vidět na krok, zúčastnil na rozkaz chatára Mira spolu se svým kamarádem Tomášem záchranné akce z vámi dotčeného hřebínku. Když jsme se konečně "dořvali" nešťastné dvojky a zjistili, že jenom zatměli a jinak jim nic není, usoudil Miro, že není taková zima aby nepřežili bivak a zavelel k ústupu. Ještě jsme obešli 2x dokola pleso, než jsme našli chatu, dali si hořec a šli spát. Akorát nevím, jak jim účtoval tu noc, jestli s polopenzí nebo bez.

Pěkný článek Markéto. A to literární střevo...! Dávám palec nahoru :-)

My jsme meli celkem cas, aspon jsme si to mysleli, ale v tom vetru a mlze .... uz mam(e) prece jen vek, kdy se chci z kopce rozlednout a ne jen prezit. Puvodne to byla "rozlejzajici" tura, kde jsem to chtel jeste natahnout z Maleho na Velkej Ladovej. Nicmene za 2 dny, kdyz jsme se koukli z Maleho Ledoveho, tak to vypadalo ze nam chybelo trochu vic nez jsme odhadovali. A navic te podelane Pfinove mulde byl fakt snih z celejch Tater .-) Ale legrace to byla, to rozhodopadne.

Kua, ted jsem neco prozradil.