Zdeněk byl vytrvalý a houževnatý…. O čemž jsem se na vlastní kůži přesvědčil v době svého pražského pobytu a členství v HOBA. Absolvoval jsm s ním mimo jiné „oddílový„ zájezd a zimní přechod Retezatu. Akce byla praktickým ověřením Murpyho zákona: Alles, was schief gehen kann, geht schief, kdy na začátku byla radikální redukce počtu účastníků na 3 osoby a ujetí vlaku z Masaryčky a pak to přes různé peripetie pokračovalo opravdu hodně velkým přídělem sněhu a absolvováním sestupu 16 km dlouhou dolinou rychlostí 4 km za den, kde jsme opravdu pocítili tu nevýhodu malého počtu lidí na ražení stopy (o šlapání stopy nemohla být řeč). Jedna z akcí, která zanechala v mém horském životě nejhlubší dojem.
Odchod to je opravdu nečekaný, já už jsem Zdenka řadil k bouzkům typu Warren Harding, o nichž jsem si myslel, že jsou nesmrtelní, a tak mě to překvapilo stejně, jako když v roce 2002 odešel on. Možná diáky, pořízené na tehdejší dostupný ORWA vyblednou a zčernobílí, ale vzpomínky na tebe Zdenku zůstanou v původní barvě a divokosti.
P.S. Na tý Korže jsme se v 88 potkali, ale jen víceméně v BASEcampu, my jsme začínali pobyt, ale Zdeněk BC a Koržou jenom proběhl (vlastní pobyt ani né týden, vyběhl to bez aklimatizace a s úpornou bolestí hlavy) protože okamžitě odlétal zpět domů – brácha ho tenkrát dostal na nějakou expedici do Himalaje.

Další Zdeňkovou vlastností byla tvrdohlavost. Co si vzal do hlavy, udělal bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí. Při lezeckých akcích mu bylo celkem jedno, jestli fouká, prší, nebo jestli došlo jídlo, ale taky při odjezdu na akci že na něj deset lidí už půl hodiny čeká.