Dobrý,Petře,dobrý.Hezký článek.Trochu mi připomněl,že jsem v Šárce už skoro 17 let nebyl.Naposled s démonem Alešem Kubíčkem na Posledních skalách,to je až vpravo nakonci,nad suťoviskem.Aleš mi celou vojnu barvitě lhal,jak taky leze a když na to konečně došlo a vybral jsem mu spáru za šest,nehnul brvou.Opásal se prsákem,dračák prý přes vojnu zapomněl,tak jsem mu ho uvázal.Začlo mi to být divný,zapomenout dračí uzel? Ale vzpomínka na barvité líčení Alešových lezeckých dobrodružství v Tatrách a na písku podezření zaplašilo.Asi šest metrů nad zemí bylo první jištění-šádkovka.Tady už jsem tušil,Aleš ji nemohl zapnout a provázat ji nedokázal,vyklepal to teda asi metr nad skobu a do spáry založil podle mých zoufalých rad alespoň stoper.Suše dolezl asi tři metry nad stoper a spadl.Chytil jsem Aleše,náhodně založený stoper naštěstí vydržel, asi půl metru nad sutí - prokousl si jazyk a ulítlo mu sklo z brejlí.Jenom.Po pátém pivu v hostinci u konečný tramvaje z něj konečně vylezlo,že nikdy předtím nelezl a všechny historky si vymyslel.Jó Aleš..Jó Šárka..