Milý Radku Lienerthe,
Nemám to poslední dobou ve zvyku, moc se zapojovat do diskuzi na internetu, ale nic se nemá přehánět a tvůj „dotazník“ mi připadá docela smysluplný.

Předně: můj vztah k HUDY sportu:
Občas tam ještě nakupuji, protože u vybraného zboží s použitím HUDY karty, je cena pořád přijatelná. V době, kdy jsem psal příspěvek pro Petra Jandíka, jsem bohužel v HUDY sportu neuspěl, zboží, které bylo v novém katalogu nebylo na skladě a posléze se ukázalo, že je i vkatalogu chybně zobrazeno a nebude v té podobě, která mne nalákala (včetně akční ceny). Nechtěl jsem tento omyl do článku dávat a to hlavně proto, že chování prodavaču v Libereckém Hudáči bylo ABSOLUTNĚ PROFESIONÁLNÍ, včetně rychlosti, jakou můj problém vyřešili mejlovou odpovědí. Jinak si neumíš představit, jak je mi problematika maglajzu ukradená, nicméně v materiálech HUDY sportu cítím určité pokrytectví. Přesto bych nepoužil ony expresivní výrazy, kterými popisuješ mé domnělé myšlení. Žiju si svůj život, kde má své místo lezení a další záležitosti a v podstatě jsem rád, že už dnes nejsem jako v začátku devadesátých let odkázán na jedinou síť horolezeckého zboží.
Vaškovi Škrlantovi vzkazuji, že na mém vztahu ke koupím v jeho krámu se nic nemění, řídím se pouze ekonomickými a kvalitativními důvody a protože pracuji v Liberci, mám dostatečný výběr. HUDY sport v něm má své místo.

Zpracovávám teď nějaké historické materiály o Jizerkách a dostala se mi opětovně do rukou vrcholová knížka z Čarostřelce. Listoval a listoval jsem a hle, letos to bylo třicet let, co jsem navázán na laně poprve vystoupal na nějakou věž. Tolik asi naznačuji, jak dlouho lezu. Nikdy jsem neuvažoval a nikdy ani nevyvíjel snahy stát se cvičitelem a zvláště k těm, kteří to dělali za bolševika z čistého entuziasmu a zadara mám zp