To je to, s čím se člověk v horách setká chtě nechtě skoro vždycky a musí se s tím nějako popasovat. Lezení durchunddurch pevném kamení je v horách spíše výjimkou, než pravidlem. Vzpomínám na SV stěnu Ušby, kde si člověk dal vklíněnec mezi dva šutry a ovázal to smyčkou, aby se při zatížení neodsunuly a hexák nevypadl :-) No, dobře to dopadlo a to je hlavní. Nejhorší lezecké zážitky mám ale stejně z hradolezectví, kdy si člověk koleny drží zeď pod sebou pohromadě a sune se po ní řezat nějaké plevelné stromečky. Jó, Kašperk...