Ahoj Jirko,
Představa, že Správa CHKO JH by měla být ta jediná instituce, která bude v území rozhodovat co ANO a co NE je utopická a ani by to tak nebylo správné. Zákonem o ochraně přírody a krajiny nabyté pravomoce umožňují Správám CHKO hájit zájmy ochrany přírody a to jenom takové, které jsou definovány zákonem. A jak už jsem podotkl, osobní zájmy a sympatie musí jít stranou. Soukromě si myslím, že VF na Kočičákách je zhůvěřilost, ale posuzováno zájmy ochrany příordy, je to něco jiného, než původní záměr na Cimbru. Kočičáky jsou sice v I.zóně CHKO (těsně na hranici), ale vlastní lokalita je dost zatížená , především provozem na chatě Hubertka, kde nebývá vzácné, že je obklopena mnoha auty (nepamatuji se, že by Správa CHKO JH vydávala byť jediné povolení na vjezd na lesní cesty pro majitele chaty, resp. pro jejich hosty). Kde je u Hubertky ohniště víš – včetně toho u skály (v I.zóně a v lese). Lokalita je jedním z nástupních míst nového singeltreku (naštěstí cyklisté nejsou líní a umí sem dojet na kole). Občas tam potkáš jezdce na koních a když máš kliku, občas i toho pěšáka.
Když obcházíš skálu, připadáš si jako v Tisé, vystláno střepy, to je přece děsná legranda, hodit flašku proti skále.
Mě na téhle kauze vadí ta obrovská osobní zainteresovanost horolezců a to nejenom Jizerských. Když jsem byl na prvním neoficiálním setkání k tomu Cimbru, překvapila mě tam kromě místních, také přítomnost jednoho už staršího lezce (dokonce než já) z nedalekého Hrádku (T.S.) a ta kopa sasíků z Oderwitzu. Sakra takovej starej chlap a pískař, čekal bych od něj sakra jinej vztah ke skále. No jestli nevíš, koho myslím (přeci jen si o jednu věkovou generaci niž než já) tak si kup posledního průvodce na Oderwitckej Špičák. Je tam vyfocenej – nejspíš jsou s Heinrichem kámoši (však taky mluví německy možná líp než česky). Ta brožurka stojí tuším 10 éček a výnos je věnován (aspoň to tam píšou) na udržování jištění v Oderwitzu. No já si myslím, že z výnosu bude částečně hrazena i ta legranda na Kočičákách.
Já se snad ani na Lesy ČR nezlobím. Vždyť oni platí i vycpaný antilopy do soukromýho (pro veejnost zavřenýho) muzea. Prostě byl lesní správce na výletě v Oybíně a tam to viděl „a já to chci taky“. Ale někde se musel natáhnout na někoho ze skalní komunity a ten místo aby mu to rozmluvil, tak sem natáhl Heinricha. Neznám podrobnosti, ale tak nějak si to představuji.
Kdykoliv jsem na Hlídačích a dívám se na pamětní tabulku na Mirka „Puňtu“ Machoviče, vždycky si říkám, jaká je to škoda, že on se těsně nedožil konce bolševika. Speciálně on by to hodně ocenil a jemu (i s jeho chybama a omylama) bych to strašně přál. Dodneška mám v paměti ten jeho legendární výrok o „zkurveným parníku Aurora“. Snažím se teď nevycházet z domu bez pokrývky hlavy, protože až se to tam nahoře v tom horolezeckým nebi dozví, tak se z toho zákonitě pobleje. Jestli je nějaká spravedlnost, bude blejt na ty správný hlavy (nositelé některých z nich s Mirkem osobně lezli).
Zdravím tě Jiří a jsem strašně rád, že můj rejpavý článek je v těsné blízkosti článku s popisem vaší zdařilé akce v Americe.
Někdy v lepších časech a lepších souvislostech (jako třeba letos v zimě v Gasteinu)

Hlína