ale ne tak dobrodružně. v létě 1998, nástup za nádherného počasí, dobytí kegliště doprovázeno neprůstřelnou mlhou a vzduchem jak v prádelně, diskuse, slanění, v deset hodin opět dole na suti, náhle opět azuro, nástup na něco kratšího na zbytek dne (jižní komín na kotovu špici), v ufuněném spárokomínu přišlápnutí lana a čtvrthodinový boj o zvednutí z dřepu, dolez na navpičeny kámen (fakt se to tak jmenuje!), opět mlha, shození dvou kubíků kamene při pokus o "kamin postane navpičen, tu plezaš razkorakom", snanění, sestup, ožrání se v křoví z toho žalu.