Tak jak to vlastně bylo v neděli na Kobyle?
Po pročtení všech diskuzí zde a na lezci jsem se rozhodl,i když jsem to neměl v úmyslu do zkončení vyšetřování, uvést podrobně vše ohledně pádu na Kobyle. Je to vše ještě hodně živé a doufám že každý pochopí že neuvedu typ lana,j istících prvků a jejich výrobců. Nejsem majitel např. aerolinek a riskovat případný soudní spor s následným hrazením škod opravdu nemohu.
Taktéž se nechci pouštěd do diskuzí o špatném jištění na pískovcích. A o nutnosti jejich dojišťování.
Pokud se to někomu nelíbí je dost kvalitních terénů a umělých stěn kde je vše dobře jištěno a tam může řádit dle libosti. Lezení na písku není jen o výkonech.Je to i o kamarádství o lásce k přírodě, o podání ruky na vrcholu a úctě k materiálu na kterém jsem hostem. Každý musí posoudit jestli na to má,jestli je to schopen dobře odjistit a minializovat rizka které při výstupu hrozí. A to dobrý pískař umí. Lezu již od roku 1978 a prakticky jen na pískovcích.Je zajimavé že na písku si pamatuji svou první cestu, svou první sedmu, těžký výstup který jsem kdy tahal a s kým jsem to lezl. Byl jsem minulý rok na Vltavské žule a po týdnu jsem si nepamatoval prakticky nic. Prostě pocit stejný jako po návštěvě umělé stěny.
Nejsem tudíž žádným nováčkem. Kamarád se taky harcuje po pískovcích minimálně deset let. zkušeností myslím máme hodně, neznamená to ovšem že chybu neuděláme, Chybovat je lidské. Nicméně na Kobyle k žádné chybě z naší strany nedošlo.
Tak a teď k tomu jak se to vlastně seběhlo a jak to celé probíhalo.
S kamarádem s kterým trávím tři dny v týdnu celou zimu na překližce, kde si dáváme opravdu řádně do těla, se dohadujeme na lezení o víkendu.Váhám jestli Sušky ,Panťák nebo Příhrazy. Přece jen počasí nic moc a přemýšlí jestli to nebude mokré. Nedělní ráno rozhoduje. V uplynulých 48 hodinách uhrn srážek 0,6 až 1mm. Na webu Skaláku na to opravdu dbají a uvádí - Skály místy mokré ,lezení podmíněně povoleno.
No uvidíme na místě. Beru s sebou ještě jednu kamarádku a on svého malého kluka.
V deset ráno sraz na Příhrazském parkovišti, chvilka rozhodování, Původně jsme se bavili že začneme na Šikmé dáme Harakiri, pak Zelené Pláně Serengeti, možná Adéla ještě nevečeřela a dál se uvidí. Kamarád ale okamžitě plán mění a říká: Hovno jdeme na Kobylu tam svítí slunce a bude to pěkný. A taky jsem si vzal šáhlo, druhý kruh na Český se blbě cvaká.
Tak a je rozhodnuto,jdeme. Když jsme došli ke kozím chlívkům u koupaliště mu povídám: Proč táhneš to svý hnusný chlupatý lano? Já mám tu svoji novou parádu, hoď to do auta a polezeme na ni,je to jistota. Cestou ke Kobyle je udolí trochu zavlhlé ale schody k věži jsou nádherně suché. V duchu si říkám že nás čeká krásný den. Chvilku okukujeme Německou přímo od spoda a přemýšlíme o tom že by to nebylo taky špatné si to dát. Ale vítězí Stará Česká.
Standardní příprava ,převlečení a navěšení potřebného materiálu. Chlubím se mu krásným vakem na lano, nebudu přece skladovat nové lano někde na podlaze nebo ve špíně, jen ať má svůj domek.
Já to vytáhnu říkám. Ne, já ještě jsem to nelezl a chci si to výtáhnout ,říká J. Dobře ,pro mě za mě.
Navazuje se já začínám jistit a jde se do toho.J je hrozně opatrný na jištění a zakládá jedno Ufo do spáry mezi pilířem a Kobylou, procvakává. Chvilku se zastaví a já mu podávám šáhlo které pokládá na vrchol nástupového pilíře. Hned je nahoře a cvaká první ring. Vkládá další presku do šáhla a cvaká s ním i druhý.Cvilku studuje nastupový sokolík. Myslím že vím co mu běží v hlavě. Se svou výškou 165cm to nebude prdel je to docela všechno dal