A nebo i stejná cesta (vyvedena a hoblována). Představ si situaci, že pod Kobylu přijde skupina deseti lidí švitořících belgicky, egyptsky nebo třeba rakousky či plzeňsky, s sebou mají mladého hrdinu, který jim tu Českou bez problému smahne na prvním a pak tam zbytek dne visí (ti lidi). Blokujou cestu pro ostatní a v obtížnosti, na kterou evidentně nemají okopávají poněkud kruchou skálu, kterou v životě neviděli. Ti sportovci jsou pochopitelně klienty outdoorové agentury a za tu kratochvíli slušně zaplatí. A teď na to vymysli omezující podmínku, která by nebyla diskriminační. Zakázat komerční lezbu dost dobře nejde. Ostatně nic proti tomu, když si horský vůdce vezme na špagát dva klienty a dá si s nima nějakou hitovku na písku - má čas se jim individuálně pověnovat a garantovat dodržení pravidel lezeckých i OP. A vlastně úplně stejně to platí třeba pro partičku softmooverů a věčných druholezců, která je lezena nikoli za peníze, ale z kamerádšoftu nebo ze soucitu (jako já...) - i jejich počet je záhodno omezit. Nic proti nim, ale přece jenom by se mohli realizovat mimo písek.