Zdeněk byl vytrvalý a houževnatý…. O čemž jsem se na vlastní kůži přesvědčil v době svého pražského pobytu a členství v HOBA. Absolvoval jsm s ním mimo jiné „oddílový„ zájezd a zimní přechod Retezatu. Akce byla praktickým ověřením Murpyho zákona: Alles, was schief gehen kann, geht schief, kdy na začátku byla radikální redukce počtu účastníků na 3 osoby a ujetí vlaku z Masaryčky a pak to přes různé peripetie pokračovalo opravdu hodně velkým přídělem sněhu a absolvováním sestupu 16 km dlouhou dolinou rychlostí 4 km za den, kde jsme opravdu pocítili tu nevýhodu malého počtu lidí na ražení stopy (o šlapání stopy nemohla být řeč). Jedna z akcí, která zanechala v mém horském životě nejhlubší dojem.
Odchod to je opravdu nečekaný, já už jsem Zdenka řadil k bouzkům typu Warren Harding, o nichž jsem si myslel, že jsou nesmrtelní, a tak mě to překvapilo stejně, jako když v roce 2002 odešel on. Možná diáky, pořízené na tehdejší dostupný ORWA vyblednou a zčernobílí, ale vzpomínky na tebe Zdenku zůstanou v původní barvě a divokosti.
P.S. Na tý Korže jsme se v 88 potkali, ale jen víceméně v BASEcampu, my jsme začínali pobyt, ale Zdeněk BC a Koržou jenom proběhl (vlastní pobyt ani né týden, vyběhl to bez aklimatizace a s úpornou bolestí hlavy) protože okamžitě odlétal zpět domů – brácha ho tenkrát dostal na nějakou expedici do Himalaje.